Home

Happy News

Happy News
— Až budeš mít vlastní děti, pak jim budeš říkat, kdo si koho má brát! Ale teď jsem tvá matka a jsem proti, aby sis vzal tuhle.
0128
Vzpomínám si na ten okamžik, jako by to bylo včera. Eliška, tvoje zelné rolky jsou vážně vynikající, řekla Markéta Krásná, a přitom si jemně otřela koutky
Happy News
Kocour ležel na kapotě auta a nehodlal odejít: podnikatel oněměl údivem.
024
Tak hele, poslouchej. Jirka zmáčkl tlačítko na klíčku a auto bliklo světlama. Na kapotě černý škodovky ležel šedivej kocour a bylo mu naprosto fuk, že
Happy News
Kočka ležela na kapotě auta a nehodlala se hnout: podnikateli zůstal rozum státNakonec se ukázalo, že kočka hlídala pod kapotou schované kotě, a podnikatel musel počkat, až si ho přinese do bezpečí.
06
Gennadij zmáčkl tlačítko na klíčku a auto bliklo světly. Na kapotě černého lexusu ležel šedý kocour a bylo mu naprosto fuk, že parkovištěm v podzemí znělo
Happy News
Ale načo vám to, mami?.. Odkedy som sa vrátila z Talianska, odvtedy len a len počúvam túto vetu. — Ale načo vám to, mami? Spočiatku som si to nevšímala. No, myslela som si, že dcéra sa len bojí o mňa. Možno si myslí, že som unavená po dlhej ceste, alebo ma chce ušetriť zbytočných starostí. No časom som pochopila: za týmito slovami sa neskrýva vôbec žiadna starostlivosť. Bolo v nich niečo iné – akési zvláštne, tiché presvedčenie, že môj vlastný život sa už skončil a že teraz mám len ticho existovať v úzadí ich rodinného šťastia. Dvadsať rokov som pracovala v Taliansku. Domov som prichádzala zriedka. Tak už to v živote chodí. Skoro som ovdovela, uživiť dieťa z malej výplaty na dedine nebolo možné, a tak som sa na ten krok odhodlala. A tam, v Taliansku, som o pár rokov neskôr stretla skvelého človeka, Marcella. Prežili sme spolu mnoho rokov v zhode a úcte. Nevidím na tom nič hanebné, hoci niektoré dedinské klebetnice za mojím chrbtom šuškali. Každý má svoj osud. Keď Marcello zomrel, dom prešiel na jeho príbuzných a ja som cítila, že je koniec – moja misia tam bola splnená. Nastal čas vrátiť sa domov. Za tie roky som si zarobila na veľký, krásny dom tu v Česku. Pomohla som svojej dcére Oksane, zaťovi Sergejovi, vnúčatám. Kúpila som deťom autá, a najstaršej vnučke Alince samostatný byt v meste, lebo sa čoskoro vydáva. Nikdy som nepočítala, koľko tisíc eur som za tých dvadsať rokov poslala. Ak niečo potrebovali – na štúdium, na rekonštrukciu, na nový nábytok alebo na dovolenku – ani som sa nepýtala: „A načo vám to je?“ Chceli – kúpili. Snívali – ja som pomohla.
08
— A na co vám to je, mami?.. Od chvíle, co jsem se vrátila z Německa, slyším jenom tuhle větu. Letí za mnou na chodbě, ozývá se u ranní kávy, točí se ve
Happy News
“Na co vám to je, mami?.. Od chvíle, co jsem se vrátila z Itálie, slyším jen tuhle větu. — Na co vám to je, mami? Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem si, že se dcera jen bojí o mě. Možná si myslí, že jsem unavená po dlouhé cestě, nebo mě chce ušetřit zbytečných starostí. Ale postupem času mi došlo: za těmi slovy se neskrývá žádná starostlivost. Bylo v nich něco jiného — zvláštní, tiché přesvědčení, že můj vlastní život už skončil, a teď už mám jen tiše existovat v pozadí jejich rodinného štěstí. Dvacet let jsem pracovala v Itálii. Domů jsem jezdila málokdy. Život to tak zařídil. Brzy jsem ovdověla, utáhnout dítě z malého platu na vesnici bylo nemožné, a tak jsem se k tomuto kroku odhodlala. A tam, v Itálii, jsem po pár letech potkala skvělého muže, Marcella. Žili jsme spolu dlouhá léta v souladu a úctě. Nic ostudného na tom nevidím, i když si sousedky na vsi šuškaly za zády. Každý má svůj osud. Když Marcello zemřel, dům připadl jeho příbuzným a já cítila, že je konec — moje poslání tam bylo naplněno. Přišel čas vrátit se domů. Během těch let jsem si vydělala na velký, krásný dům tady v Čechách. Pomohla své dceři Janě, zeti Petrovi, vnoučatům. Koupila jsem auta dětem a starší vnučce Aničce samostatný byt ve městě, protože se brzy vdává. Nikdy jsem nepočítala, kolik tisíc eur jsem za těch dvacet let poslala. Když něco potřebovali — na školu, na rekonstrukci, na nový nábytek nebo na dovolenou — ani jsem se neptala: „A na co vám to je?” Chtěli — kupovali. Snili — já pomáhala.”
034
Dnes je slunečný květnový den. Sedím na terase svého nového domu a píšu si tyto řádky. Už je to pár týdnů, co jsem se vrátila z Itálie, a pořád slyším tu větu.
Happy News
– Tak co zbylo po svátku? Ještě musím nakrmit dceru! – Teta s chtivým znepokojením prohlížela stůl.
014
„Tak co zbylo po oslavě? Musím ještě nakrmit dceru!“ Teta s chamtivým neklidem prohlížela stůl. Mikuláš pohlédl na matčinu sestru, Veroniku Novotnou, a
Happy News
– Tak co zbylo po oslavě? Musím ještě nakrmit dceru! – Teta s lakomou starostí obzírala stůl.
082
– Tak co tam zbylo po oslavě? Musím ještě nakrmit dceru! – teta Veronika Nováková nedočkavě přejížděla pohledem po stole. Mikuláš pohlédl na matčinu sestru
Happy News
Slaboch a superjezevčíkSlaboch zjistil, že superjezevčík dokáže nejen mluvit, ale také vyčmuchat ztracené klíče od babiččina sklepa.
012
Kleopatra na tom neviděla svou vlastní vinu. No, jednou se neudržela, škubla za kočkou, trhla vodítkem víc, než bylo třeba – paní upadla.
Happy News
Slaboch a superjezevčíkSlaboch zjistil, že superjezevčík umí nejen zachraňovat svět, ale také mu připravit dokonalou večeři.
05
Štěpán si na to všechno vzpomínal, jako by to bylo včera. Květa, jeho věrná fenka, sice žádnou vinu necítila – vždyť jen jednou neudržela reflexy, trhla
Happy News
Mrazíky v srdciDny se krátily a on cítil, jak mu pod žebry narůstá ledová krusta, kterou nerozehřál ani pohled na první sníh.
022
Byl Silvestr. Třicátého prvního. Volno. Uprostřed dne. Venku byla pořádná zima a všechno zapadalo sněhem. Vzduchem lítaly velké vločky, tříštily se o okna
© 2026 Happy News Feed