Dobré zprávy

Poslední tanec Stála jsem u dveří pokoje a nemohla se odhodlat vejít. Ramena jsem automaticky přitáhla k uším starý zvyk, na který jsem si za těch třicet

Pustila si to na vlastní hlavu Tati, co to máš za novinky? Tys snad vybílil nějaký starožitnictví? Lenka se překvapeně zamračila, když si všimla bílé háčkované

A i dnes se mi občas stane, že se v noci probudím a přemýšlím, kdy a jak se vlastně podařilo tátovi nám všechno vzít. Bylo mi patnáct, když to přišlo.

Jmenuji se Lukáš. Už dvacet let pracuji na oddělení zavazadel a ztrát a nálezů na Hlavním nádraží v Praze. Je tu pořádný hluk a chaos. Lidé spěchají, hlásiče

Zuzana Novotná stála uprostřed kuchyně a v rukou držela květináč s fialkou. Ta fialka byla Jitčina. Jitka ji koupila loni v dubnu na trhu, dlouho se rozhodovala

Paní svého bytu. Aničko, tys zase zapomněla přikrýt máslo víčkem, povzdechla si Vladimíra Koudelová a hlučně přisunula židli ke stolu. Teď přes noc nasáklo

Pokládám poslední talíř a ustupuji o krok zpět. Dvanáct míst. Dvanáct skleniček. Dvanáct ubrousků pečlivě složených do trojúhelníků přesně jak mě to maminka učila.

Za dávných časů, když jsem trávila lázeňskou dovolenou v Mariánských Lázních, rozhodla jsem se přihlásit na taneční večer. Nečekala jsem žádné romantické