Dobré zprávy
Složitá radost
027
Složité štěstí Co to znamená, že se rozvádíme? Daniele, to je vtip, že? Alena zírala na manžela a nerozuměla vůbec ničemu. Rozvod? Vždyť jsou spolu skoro čtvrt století!
Dobré zprávy
Pohodlná manželka
029
Pohodlná manželka Ireno, slyšíš mě? hlas Vojtěcha zněl klidně, téměř úředně, jako by oznamoval něco nevýznamného, třeba že došel chléb. Irena stála u okna
Dobré zprávy
Dlouhý ozvěn lásky
030
Dlouhý ozvěn lásky Uzdrav se rychle, šeptla dívka a pohladila bledou tvář muže. Věra seděla na tvrdé židli vedle nemocniční postele kolena přitisknutá k hrudi.
Dobré zprávy
Pohřbila manžela, všechno zvládla sama, postavila statek na nohy… a pak sousedka otevřela pusu.
047
Pohřbila manžela, zůstala sama, postavila se na vlastní nohy, utáhla celé hospodářství a pak sousedka otevřela pusu. Výměna zpráv a e-mailů A teď mi řekněte
Dobré zprávy
Čtyři měsíce zpátky jsem porodila syna. Můj manžel se s ním už nikdy nesetkal, protože mi ho vzala nemoc, když jsem byla v pátém měsíci těhotenství. Netušila jsem ale, jaké „překvapení“ mě ještě čeká… a jaké rozhodnutí – které šokovalo všechny – budu muset udělat. / 17:06 Jednoho mrazivého rána po noční směně, když jsem šla domů, uslyšela jsem pláč – ne kotěte, ne štěněte, ale miminka. Ráno, kdy jsem našla na lavičce opuštěné dítě, se stal zlomem v mém životě. Prostě jsem šla domů po další úmorné směně, a najednou tichý, naléhavý pláč donutil mé srdce zastavit se. Osud onoho dítěte se stal i mým osudem…
0320
Před čtyřmi měsíci jsem porodila syna. Můj manžel se s ním už nikdy nestihl setkat nemoc si ho vzala, když jsem teprve byla v pátém měsíci těhotenství.
Dobré zprávy
Můj manžel začal každý den chodit do kostela. Myslela jsem si, že se obrátil k víře. Ukázalo se však, že ho tam netáhla modlitba.
081
Můj manžel začal chodit každý den do kostela. Myslela jsem si, že našel víru. Nakonec se ale ukázalo, že ho tam netáhly modlitby. Každý den v 17:30 odcházel z domu.
Dobré zprávy
Chudá babička mého manžela odkázala dům mému muži. Když jsme otevřeli její skříně, nemohli jsme věřit vlastním očím.
013
Můj manžel měl babičku, na kterou často vzpomíná. Každé léto k ní jezdil do malé vesnice nedaleko Hradce Králové. Babičce to nikdy nevadilo, spíš naopak.
Dobré zprávy
Dívka s jedinou fotografií
039
Dívka s jednou fotografií Viděla jsem ji hned první den. Seděla na nejzazší posteli u zdi a upřeně hleděla na něco v rukou. Nepohnula se.
Dobré zprávy
Matka ji tiskla k sobě, líbala a přemýšlela: „Na koho se jen podobá?“ A vzdychala. Známí se divili a kladli si stejnou otázku. Jestli ho někdo z přátel poštval, nebo matka něco neblahého tušila, nebo sám Viktor začal pochybovat o věrnosti své ženy — jednoho dne přišel domů z práce zamračený.
053
Máma si přivinula dcerku k sobě, políbila ji a zamyšleně si říkala: Na koho je asi podobná? A pak si smutně povzdechla. Známí se divili a ptali se na totéž.
Dobré zprávy
Noční příbuzný a cena klidného spánku
015
Noční příbuzný a cena klidu Hlavně zase ne, zašeptala Marie, když hleděla do dřezu plného jarové vody. Ručičky kuchyňských hodin neúprosně ukazovaly 1:15.