Dobré zprávy
„Takové děti bych nechtěla mít,“ řekla mi moje spolubydlící na porodním oddělení. Ale zachovala jsem klid a dala jí lekci, na kterou nikdy nezapomene.
Ona měla na hlavě klobouk a v náručí nesla psa plemene mops. Hlavní bylo, že jak ona, tak mops se na Pavla, aspoň jemu se tak zdálo, usmáli stejným způsobem.
Ona byla považována za špatnou matku a špatnou manželku. Jedna moje známá, maminka třech dětí, se nedávno znovu vdala. A jak se jí to povedlo, je pro mě
Osmnáct let mě ponižovala a já to snášel… Na jaře se všechno změnilo… Ani ve snu by mě nenapadlo, že by něco mohlo otřást bažinou, ve které
Muž vešel do bytu a zůstal stát s otevřenými ústy… Před půl rokem mu darovali malou kočičku, kterou pojmenovali Kulíšek. Neteř, která ho občas navštěvovala
Otcova dcera – nevděčná! Dal jsem jí podnik, a ona zapomněla, kdo ji postavil na nohy! Mohl bych svou příběh nazvat jako Aleko Konstantinov – „Bože, ochraň
Anna, nejbližší kamarádka mé ženy, neustále zažívá nesmírně nepříjemné situace, i když se o to nijak zvlášť nesnaží. Je prostě člověk s mimořádnou smůlou.
Očima těžce přejel po schodech až k sobě do patra. Nohu, kterou si zlomil už před pěti lety, stále cítil. Otevřel dveře do temné chodby bytu, zavřel za
Opravdu je moje dcera nevděčná! Předal jsem jí podnik a ona zapomněla, kdo ji postavil na nohy! Můj příběh bych mohl pojmenovat podobně jako známý autor: “
Muž se vrátil domů a hned ode dveří, aniž by si sundal boty či kabát, vyhrkl: – Lenka! Musíme si vážně promluvit… A hned na to, jedním dechem