Dobré zprávy

Je mi 67. Bydlím sama v Brně, v malém starém bytě, kde kdysi zněl dětský smích, voněly koláče a v předsíni se válely bundy a školní tašky.

Jaromír Novák zíral na obrazovku notebooku a nevěřil vlastním očím. E-mail od právníka, který se mu omylem dostal do rukou, obsahoval závěť jeho matky

Před třemi lety nás tchyně vyhodila s dítětem na ulici. A teď se urazí, že s ní nechci mluvit. Je mi třicet, žiju v Praze, vychovávám syna a snažím se

Když ráno zazvonil telefon, Eliška se sotva stačila zorientovat, jestli je ještě v posteli nebo už venku ze snu. Na displeji svítilo jméno – „máma“.

To byla parádně horká červencová neděle, a Alena Václavovna od rána myla okna, tloukla polštáře a připomínala dceři, že by už mohli s Martinem zajet na

„Upekla jsem vám lívanečky,“ oznámila tchýně… V sedm ráno, v neděli. Když jsem si brala Aleše, kamarádky mi závistivě špitaly: „Máš štěstí!

Celý život jsem obětovala svému synovi, vychovávala jsem ho sama, abych z něj udělala slušného člověka. Místo vděčnosti a podpory jsem však dostala lhostejnost

Ten den byla Alžběta úplně vyčerpaná. Celé dopoledne uklízela, prala, skládala hračky na místo a myla podlahy. Nakonec nahlédla do trouby – kuře s bramborami

Nazval mě jen kadeřnicí před svými kamarády. A já mu ukázala, jaké to je, být ponížen. V sedmnácti jsem už věděla, že se můžu spolehnout jen na sebe.

Vrátila se domů… a čekalo na ni překvapení, ze kterého oněměla. Adéla se vracela do Prahy z dovolené – dlouho očekávané, slunné, plné šumu vln a vůně borovic.