Dobré zprávy

**Deníkový zápis: Proč čekat na smrt, když můžeš žít?** Proč si brát hypotéku, když můžeš počkat, až babička umře, a zdědit její byt? Tohle si řekl bratr

Můj život je plný ztrát a zázraků, které mě naučily vážit si rodinného tepla a dobroty těch, kteří se stali rodinou ne krví, ale srdcem.

– Nikdy by mě nenapadlo, že v dvaapadesáti letech budu pro smích, a to všechno kvůli vlastní dceři, – hořce si postěžovala Světlana kamarádce.

Jmenuji se Jakub. Prodal jsem starý dědečkův dům v malém městečku u Kolína, myslel jsem si, že se zbavuji přítěže plné prachu a smutku. Ale o týden později

Nechala jsem svého syna s rodinou bydlet u sebe. A teď sama žiju v pronájmu, zatímco v mém bytě žije bývalá snacha s jiným mužem… „Na poslední poradě se

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem musela udělat těžké rozhodnutí. Jmenuji se Jana, je mi třicet let a žiji v Brně. Chci vám vyprávět příběh, který mi dodnes

Jmenuji se Vlasta Nováková, je mi dvaašedesát let a žiju v Brně. Mám jednoho syna – Davida. Před pár lety se oženil s Danuškou. Zdála se jako dobrá dívka

Dnes jsem se rozhodl napsat svůj příběh. Třeba v něm někdo pozná sám sebe. Nebo mi někdo poradí. Nechci soucit, jen jsem unavený. Unavený z vězení, ze

Dodnes, jako v mlze, si připomínám ten den, kdy mi volala sestra a začala mi gratulovat: „Tak konečně! Tvůj syn se oženil!“ Ztuhla jsem. „Co?

Rodiče se rozhodli přepsat babiččin byt na sestru, nechali mě bez ničeho: „Nechci být sobecká, ale tohle není spravedlivé“ Můj život se změnil v boj o