Dobré zprávy
Je mi 67 let. Bydlím sama v Brně ve starém dvoupokojovém bytě, kde kdysi zněl smích dětí, voněly koláče, večer hrála hudba a v chodbě se válely bundy a školní tašky.
Od malička slýchávala Alena od žen ve své rodině, že prostě neměly v lásce štěstí. Praděda padl ve válce, babička ovdověla, když jí děda tragicky zahynul
Když Jakub ten den jel do porodnice, srdce mu bušilo jako o závod. V ruce svíral svazek balónků s nápisem “Vítejte domů”, na zadním sedadle
Jmenuji se Alžběta. S manželem, Vojtěchem, žijeme v malém městečku u Plzně, vychováváme dvě děti a teprve nedávno jsme se vymanili z otroctví hypotéky.
Ráno bylo kruté jako zlá pohádka. Sníh oslepoval oči, ledový vítr řezal do tváří a silnice se proměnily v kluziště. Václav, řidič školního autobusu z malého
Tenkrát byla Zdenka úplně vyčerpaná. Celé dopoledne uklízela, prala, sklízela hračky a myla podlahy. Konečně nahlédla do trouby: kuře s bramborami se krásně
Muž odešel a vzal vše. A zachránila mě… tchyně. Když jsem zůstala sama s půlroční dcerou a prázdnou peněženkou, myslela jsem, že je konec.
Už to nezvládám. Kam mám dát svoji starou mámu? Nevím, jak dlouho ještě vydržím. Když to všechno začínalo, zdálo se mi, že to zvládnu. Že je to jen těžké
Tajemství druhé rodiny: drama v Českých Budějovicích „Víte, že váš manžel má jinou rodinu? Má syna jménem Jeník,“ zazněl v telefonu chladný, ostrý hlas.
Vrátila jsem se domů… a čekalo tam na mě překvapení, které mě úplně ohromilo. Jana se vracela do Prahy z dovolené – té vytoužené, slunečné, plné šumění