Dobré zprávy

„Už mě fakt štvete!“ — chtěla jsem zakřičet na svou švagrovou. Ale zadržela jsem se. A ona jako obvykle — zase přijela s kufrem na víkend…

Když moje tchyně, Jana Nováková, prohlásila: „Katko, dohoda je dohoda, vezmi si půjčku!“, cítila jsem, jak se mi uvnitř všechno obrátilo vzhůru nohama.

“To jsi pořád na všechno nasraná!” vyjel jsem na tchyni. A hned druhý den se mi pomstila tím nejhnusnějším způsobem. Jmenuji se Jakub.

„Myslela jsem, že nepřijdeš…“ – příběh jednoho návratu Když se Jakub vrátil z práce, hodil tašku na zem, zul se a prošel do kuchyně: „Co máme k večeři?

– Vždyť sám říkáš, že nejsou jako ty! – vykřikl z obrazovky hláška z levného seriálu. – To jako vážně? Jsou tvoje kopie! Viktor se nuceně usmál a pohlédl na manželku.

Jmenuji se Jana Nováková a můj syn Tomáš byl mým celým životem. Po léta jsme bydleli jen ve dvou v Brně, od doby, kdy dokončil školu. Snažila jsem se nevměšovat

Půl druhého roku zpět se náš jediný syn Honza oženil. Jeho vyvolenou – Janu – jsme přijali dobře. Vypadala slušně, byla tichá, nedělala konflikty.

Vzdávali jsme se všeho, aby naše dcery neměly nouzi. Opravdu si zasloužím takovou lhostejnost od vlastních dětí? Když naše dcery vyrostly a založily rodiny

Pochyby, jež ničí Běla seděla u kuchyňského stolu, opírala se lokty o desku a upírala zrak do černého nočního okna, jako by v něm mohla něco spatřit.

Jmenuji se Lucie a jsem vdaná už šest let. Můj manžel Jakub je ochotný, pracovitý, má zlaté ruce a dobré srdce. A všechno by bylo v pořádku, kdyby to jeho