Dobré zprávy
31. prosince Za okny blikala světýlka, v domech se zpívaly koledy a objímali se u stromečků. Město žilo očekáváním svátků. A on stál na prahu, sám, v tenké
„Už jsem se rozhodl, mami! Stačilo!“ Honza upřeně hleděl z okna a pevně svíral rty. „Ty… ty jsi zrádce, Honzo!“ Hlas jeho matky se třásl, zněl v něm výčitka a zoufalství.
Alena ještě spala, když v tichu sobotního rána zazvonil vytrvalý zvonek u dveří. Vyděšeně se posadila na posteli. Kdo by chodil tak brzo?
„Za to, že nemáš peníze, si můžeš sama. Nikdo tě nenutila, abys šla do manželství a měla děti,“ řekla mi matka do očí, když jsem ji prosila o pomoc.
Od té doby, co se Alžběta vdala, uběhlo už hodně let. S každým rokem mezi námi přibývala prázdnota. Jako by nás prostě vymazala ze svého života.
Rudý výkřik lásky Táňa klečela na záhonku a vytrhála plevel, když zaslechla hlas za brankou. Otřela pot z čela, narovnala se a vyšla na dvůr.
Bylo mu teprve šestnáct, když ji přivedl domů… Holku, která už byla dávno a spolehlivě těhotná, a byla o rok starší než on. Alena chodila na stejnou
Babička odnikud Jitka spala, jako by předtím strávila tři noci vzhůru, když do dveří prudce zazvonil zvonek. „Proboha, kdo tam, jste se zbláznili, takhle brzo?
— Tati, mám novinu. Sousedka, Sára… je těhotná. Po mně, — řekl Jakub sotva vešel do domu. Jan, jeho otec, na chvíli ztuhl, pak klidně pronesl: — No tak se s ní ožeň.
Dnešní den byl plný emocí. Vzpomínám si na svatbu mého syna Jakuba a jeho milované Adély. Hosté se scházeli již od rána, šaty, šampaňské, hudba.