Dobré zprávy
Tohle ti musím vyprávět, fakt jako kámošce, protože mě to úplně dostalo… Občas už doktoři jen pokrčí rameny. Všechno vypadá beznadějně, na monitorech
Dobré zprávy
Deník, Praha, 12. dubna Dnes pro mě byl zážitkem, který mi připomněl staré české přísloví Šaty dělaj člověka, ale někdy to pro někoho může být i pořádně
Všichni jsme někdy byli svědky podobně tísnivého okamžiku: noblesní restaurace v srdci Prahy, unavený otec ztrácející naději, chlapec na invalidním vozíku
Z nenávisti k lásce Nikdy jsem neměl rád psy. Už od dětství, kdy mě, tenkrát buclatého, zrzavého prvňáčka s brýlemi a narvanou aktovkou, obklíčila smečka
Poslali ji do penzionu Ani to nezkoušej, Maruško, ani to nevyslovuj nahlas! paní Božena Novotná prudce odstrčila talíř s ovesnou kaší od sebe.
Dobré zprávy
Už tři měsíce jsem si dávala stranou každou korunu, abych svému synovi mohla dát celý svět. A potom jsem objevila jeho skleněnou zavařovačku a ta mě zlomila
Ticho! Nikoho nejsme doma! pronesl klidně Petr. Ale zvonek přece zvoní! Jana se zarazila uprostřed pohybu, zvedla se z pohovky. No a co, odpověděl Petr.
Lenka ležela na pohovce a zírala do stropu. Úzkostné myšlenky jí nedaly spát. Jak taky může usnout, když její malá Monička zase marodí. Proč vůbec jsem
Dobré zprávy
Tři měsíce jsem střádala každou korunu, abych mohla svému synovi splnit jeho největší sen. A pak jsem narazila na jeho skleněnou zavařovačku a to mě rozsekalo
Mami, kde jsou ty čtyři tisíce eur, které ti Veronika posílá každý měsíc? po téhle větě v mé kuchyni zavládlo mrazivé ticho. Veronika se ani nepohnula.