Dobré zprávy

Táta si myslel, že jsem ostuda rodiny dokud nepoznal, co provedl sám Kapitola 1: Batoh těžší než minulost Táta otevřel dveře pomalu skoro jako by čekal

Zazvonil zvonek… Do bytu se vřítila tchyně, aniž by pozdravila, odstrčila syna z cesty a rovnou si to namířila do obýváku. “

Naděje nezmizela najednou. Uběhl celý rok, aniž bychom o něm slyšeli jediné slovo Hledali jsme ho všude. Vylepovali jsme plakáty, volali jsme do útulků

Když bylo Irmě dva roky, žila v kojeneckém ústavu. Tehdy jsem tam přijela fotit děti. Přidělili mi ty nejsložitější případy, děti, které bylo nejtěžší umístit.

Milá, poslouchej, musím ti vyprávět jeden skutečný životní příběh, až z něj mrazí, jak je silný i křehký zároveň. Tak si to představ manželství podle všech

Hele, musím ti něco vyprávět, pořád mi to leží v hlavě. Vzala jsem si volno a jela přes půl republiky, 12 hodin vlakem, abych byla u narození svého vnuka.

Dneska jsem si zapsala pár myšlenek, protože mám pocit, že některé věci musím ze sebe dostat. Já i můj muž, Milan, jsme opustili byt, který jsme celý život

Milenka manžela byla tak krásná, až se tomu nechtělo věřit. Kdyby ona sama byla chlapem, možná by si vybrala právě takovou. Víte, existují ženy, které

Můj muž opravdu nesnášel, když ho někdo přistihl při něčem legračním protože přece musí být drsný chlap, že. Takže po špičkách nakukuji do koupelny, zadržím

Můj manžel mi vždycky říkal, že nejsem dost ženská. Ze začátku to poznamenával jen tak mezi řečí že když bych nosila víc make-upu, kdybych se oblékala