Dobré zprávy

Dnes si musím zapsat příhodu, která mi otevřela oči a změnila pohled na lidi. Všichni známe pořekadlo Šaty dělají člověka, ale někdy tahle fráze může pěkně

Ještě není pozdě Ivana měla v jedné ruce sáček s léky, v druhé složku s lékařskými zprávami a snažila se přitom neztratit klíče, když zamykala dveře maminčina bytu v Brně.

Dvacet let hledám pohřešované v českých lesích a vracím je domů. Ale když jsem jednou našel v Brdech čtrnáctiletou dceru vysoce postaveného úředníka, poprvé

Hele, tak si představ, máma konečně odešla do důchodu. Už je to pár let nazpátek. Já už jsem unavená, povídá. Zdraví v háji, práce mě úplně vyždímala

Vnukovi jsem na svatbu přinesl dárek, který jsem vlastnoručně ušil, ale jeho nevěsta ho přede všemi hosty zvedla a začala z něj dělat legraci Sotva jsem

Ty jsi svatá, Maruško. Kdyby ses o mamku nestarala, už by dávno hnila v domově důchodců. To ti nikdy nezapomenu. Hlas Pavla zněl sametově a až dojemně.

Lustry v zámeckém sále Kašparových se třpytí jako chycené hvězdy nad chladnou podlahou z mramoru. Křišťálové sklenky tiše cinkají a sálem rezonuje smích

Jak je možné takhle skončit? Dceruško, není ti hanba? Máš ruce, nohy zdravé, proč nepracuješ? říkali žebračce s dítětem. Marie Dvořáková kráčela pomalu

Policista byl tehdy přesvědčený, že jde o obyčejný výjezd. Hlásili nějaký podezřelý ruch u kontejnerů za starým sadem v Žižkově nic, co by slibovalo něco mimořádného.

Zrada vlastních dětí Daša opět s obdivem hleděla na svého bratra a sestru. Jak byli krásní! Vysocí, s tmavými vlasy a modrýma očima. Zase je vyhlašovali