Zdeňka vdávala dceru. Hostů bylo jen kolem pětatřiceti, téměř všichni příbuzní a přátelé ženicha.
Dcera Lada byla překrásná, jako všechny nevěsty. Pro Zdeňku bylo její brzké manželství v devatenácti letech překvapením. Přesto doufala, jako všechny matky hodných a poslušných dívek, že Lada nejprve dokončí vysokou školu a až potom…
Ale stalo se, co se stát mělo. Dcera byla na druhém ročníku, ženich Václav na posledním. Rozhodli se vzít a hotovo. Václav považoval život bez oddacího listu za nedůstojný – jeho dívka si zasloužila stát se jeho ženou hned a navždy!
Bývalý manžel Zdeňky, Ladin otec, na svatbu nepřišel, i když byl pozvaný. Alespoň jí však dal nějaké peníze, za to díky. Už pět let odešel z rodiny, nevyhledával kontakt s dcerou, spokojil se s alimenty posílanými přes účetní.
Svatba byla v plném proudu. Všechno bylo skvělé, moderátor uměl své řemeslo. Zdeňku znepokojoval jeden z hostů, zdálo se, že to byl vzdálený příbuzný ženicha – neustále na ni upíral pohled. Ať stála kdekoliv v sále, cítila jeho oči. Ten pohled ji doslova “vrtal”. Dokonce se rozzlobila – jak si ten mladík dovoluje se na ni tak dívat?
Zazněla hudba k valčíku, tanci, který už na moderních svatbách skoro neuslyšíte a málokdo ho umí.
Zdeňka milovala valčík, a tak s radostí šla tančit právě s tím mladíkem, na kterého se před pár minutami zlobila. Tančil nádherně. Byli nejkrásnějším párem uprostřed sálu. Zdeňka i tak vypadala skvěle, ale dnes se zdála být spíš sestrou než matkou nevěsty. Krásné smaragdové šaty jí ladně obepínaly postavu, neformálně módní účes a zář v očích ji činily neodolatelnou.
“Kde ses tak naučil tančit?” zeptala se ho, když ji po tanci doprovázel zpět.
“Léta jsem tancoval společenské tance. A mám dobrý odhad – hned jsem poznal, že lépe než Vy tu nikdo netančí,” odpověděl s úsměvem.
Všechny ostatní tance pak Jakub, jak se představil, strávil jen se Zdeňkou. Nedovolil si odejít, aby ji nezmeškal, až bude další skladba. Zdeňce se mírně točila hlava od šampaňského a pociťovala neobyčejnou lehkost, jako v mládí.
“No a co, že je mladší? Aspoň si zatancuju, kdy jindy budu mít příležitost?” pomyslela si.
Po svatbě se Lada odstěhovala k manželovi. Bydleli zatím v pronájmu. Zdeňčin týdenní volný čas skončil a vrátila se do práce. Byla hodně překvapená, když po skončení pracovního dne uviděla před budovou sociálního odboru, kde pracovala, Jakuba s kyticí květin.
“Co tu děláš? A ještě s květinami? Zítra mě všichni kolegové zesměšní – budou se ptát, v kolikáté třídě chodí můj nápadník!” rozhořčila se.
“Už pracuju, vysokou mám za sebou. Končím o hodinu dřív a měl jsem silnou touhu tě znovu vidět. Kontakt jsem dostal od tvé dcery, tak. A nejsem zas tak mladý, je mi pětadvacet,” uraženě odpověděl Jakub.
“A mně je čtyřicet, cítíš ten rozdíl? Upřímně tě varuju, nestůj mi v cestě! Neztrácej čas! Koukni se kolem, tolik mladých a hezkých holek…” Zdeňka rozhodně vykročila k autobusové zastávce.
“Čtyřicet? To snad ne! Ale i kdyby, nic se neděje. Budu tě milovat v každém věku, a nikdo mi neporoučí, ani ty! Teď už věřím v lásku na první pohled – od chvíle, co jsem tě viděl na svatbě, jsem ztracený,” spěchal za ní Jakub.
Začal ji vyzvedávat každý den, jezdil s ní autobusem až k jejímu domu a pak se vracel. Nic po ní nechtěl, byl nesmírně galantní a pozorný.
Pravda je, že Zdeňku jeho péče lichotila, ale věděla, že je mezi nimi velký věkový rozdíl. Nechtěla mu kazit život – měl by potkat mladou dívku.
Ať se ho snažila odradit jakkoli, po čase se jejich vztah začal rozvíjet. A Jakub v něm ukázal, že je citlivý, čestný a zodpovědný člověk. Když Zdeňka onemocněla zápalem plic, staral se o ni. Vlastně ji zachránil. Tehdy pochopila, že to myslí vážně a opravdu ji miluje.
Takový nápor citu nevydržela a poddala se. A která žena by odolala?
Jakub ji požádal o ruku. Dcera se zetěm ji přemlouvali, aby si ho vzala. Zdeňka váhala. Byla přesvědčená, že ji dřív nebo později opustí.
Možná by pochybovala dál, nebýt nečekaného těhotenství, které chtěla ukončit. Jaké dítě? Vždyť ona bude mít brzy vnoučata! A jakub ji nejspíš opustí a ona zůstane s dítětem sama.
Ale Jakub všechny její plány překazil. On i jeho rodiče ji přesvědčili, že i kdyby se rozešli, pomůžou jí dítě vychovat.
Jakub a Zdeňka se vzali. Oslavili to skromně v kruhu nejbližších, protože postava nevěsty už tehdy jasně prozrazovala její stav.
Dnes je jejich synovi Adamovi dvacet let.
Zdeňka s Jakubem jsou stále spolu. Mají spoustu společných zájmů. Rozumějí si bez slov, někdy stačí jen pohled. Prostě jsou šťastní.
Je jen jedno “ale”. Teď je Zdeňce šedesát a Jakubovi čtyřicet pět. Stále ji trápí myšlenka, že mu zničila život.
On si ale myslí, že je šťastnější než kdy předtím.
Láska nezná věk – někdy stačí jen odvaha ji přijmout.