Dnes jsem si znovu vzpomněla na ten týden, kdy můj manžel pochopil, co skutečně znamená „odpočívat“ na rodičovské dovolené.
Mnoho mužů si myslí, že mateřská je pro ženy jen čas lenošení, kdy si mohou užívat volna a starat se jen o dítě. Ale realita je často jiná. Tahle zkušenost by mohla být poučením pro všechny, kdo takhle smýšlejí.
V naší rodině rostou dva kluci s malým věkovým rozdílem – jen něco málo přes rok. Tihle malí „uličníci“ mají nekonečnou energii a fantazii. Jejich hry proměňují náš byt v bitevní pole, kde se stávám jednou zajatkyní pirátů, podruhé objevitelkou divoké džungle. Kromě toho, že se účastním jejich dobrodružství, mám na starosti celou domácnost: vaření, praní, úklid, nákupy. Každý den byl rozplánovaný do minuty, aby před příchodem manžela bylo všechno uklizené a večeře na stole.
Můj muž, Pavel, pracoval v továrně a živil nás. Snažila jsem se pro něj vytvořit příjemnou atmosféru po namáhavém dni. Večery trávil s kluky – četl jim pohádky nebo stavěl s nimi z kostek. Ale finančně to bylo těžké: kromě běžných výdajů jsme spláceli hypotéku. Každý koruna musela být spočítaná.
Pak ale udeřil blesk z čistého nebe – v továrně proběhla reorganizace a Pavel přišel o práci. I když dostal odstupné ve výši dvou měsíčních platů, byl zničený. Cítil se zbytečný a ztracený. První dny po výpovědi proseděl na gauči u televize. Doufala jsem, že je to jen dočasné a že brzy začne hledat nové místo. Ale dny plynuly a nic se neměnilo.
Když jsem viděla, jak nám ubývají úspory, rozhodla jsem se jednat. Jednoho večera, po dalším dni stráveném u obrazovky, jsem navrhla:
“Miláčku, nabídli mi, abych se vrátila do práce. Když teď nemáš zaměstnání, mohl bys se na čas postarat o děti, než začnu zase chodit do práce.”
Pavel byl v šoku:
“Cože? Já na rodičovské? Hlídat děti, starat se o domácnost?”
Usmála jsem se:
“Vždycky říkáš, že je to jen odpočinek. Teď budeš mít šanci se o tom přesvědčit.”
Po krátkém váhání souhlasil. Udělala jsem mu „školení“, kde jsem mu ukázala, jak zvládat děti a všechny domácí povinnosti. Pavel si všechno pečlivě zapisoval, aby na nic nezapomněl.
První den mé práce byl nezapomenutelný. Když jsem se vrátila domů, čekal na mě chaos: hračky rozházené po celém bytě, v kuchyni hora špinavého nádobí, děti hladové a rozmrzelé. Pavel mě přivítal s provinilým výrazem:
“Promiň, nestihl jsem uvařit večeři…”
Povzdechla jsem si a pustila se do úklidu, omlouvajíc to jeho nezkušeností. Ale situace se opakovala den co den. Po týdnu Pavel kapituloval:
“Už to nedám. Tohle není odpočinek, tohle je otročina. Pojďme raději dát kluky do školky.”
Zrychleně jsme vyřídili všechno potřebné a Pavel se vrhl do hledání nové práce. Brzy nějakou našel a náš život se postupně vrátil do normálu. Teď, když na ten čas vzpomínáme, smějeme se, jak Pavel „odpočíval“ na rodičovské.
Byla to pro nás oba velká lekce – rodičovská dovolená není žádná dovolená, ale těžká práce, která vyžaduje všechno tvé úsilí a trpělivost. Teď už Pavel chápe, co všechno obnáší starat se o domácnost a vychovávat děti, a váží si toho.