Václav Novák, náš soused z chaty v Posázaví, byl vždycky známý svým pohostinstvím a uměním dokonale připravit grilované maso. Jeho tajný recept, který se naučil za služby v Jugoslávii, z jeho pokrmů dělal něco výjimečného. Jenže jeho dobrosrdečnost se mu nakonec vymstila – někteří příbuzní začali jeho ochotu bezostyšně zneužívat.
Každý víkend, jakmile zahlédli kouř stoupající z Václavova grilu, se jeho bratranci s rodinami, kteří bydleli nedaleko, bez pozvání hrnuli na návštěvu. Nadšeně nabízeli pomoc, ale jejich „pomoc“ se omezila jen na ochutnávku hotových jídel a rychlé vyprázdnění stolu. Ani korunu nepřinesli, spoléhali jen na jeho štědrost.
Václav, slušný a ohleduplný člověk, to dlouho snášel, doufaje, že si příbuzní sami uvědomí své nevhodné chování. Když se ale jejich návštěvy staly příliš časté a otravné, rozhodl se je poučit.
Jednoho sobotního odpoledne, vědom si, že se neohlášení hosté zase objeví, připravil pro ně „překvapení“. Na roztopení grilu použil staré, vlhké prkna zbylá po rozebrání kůlny. Kouř z nich byl hustý a nesnesitelně smrděl.
Jak předpokládal, příbuzní se brzy objevili. Jenže sotva překročili práh jeho zahrady, zarazili se a krčili nosy. Pokusy tvářit se, že nic nepozorují, vzaly za své, když kouř houstl a pach sílil.
„Vašku, nějaký divný ten kouř dneska,“ prohodil opatrně jeden z bratranců a zakryl si ústa kapesníkem.
„Jo, dříví je vlhký a shnilý. Ale nic, za chvíli to chytne,“ odpověděl Václav s klidem pokerového hráče a přihazoval do ohně další zatuchlá prkna.
Po pár minutách, když jim začaly slzet oči a oblečení nasáklo odporným pachem, začali hosté vymýšlet výmluvy pro rychlý útěk.
„Jeje, málem jsem zapomněl – musím stihnout večerku!“ zaječel jeden z nich.
„A nám doma zase protéká výlevka, musíme to hned opravit,“ přidala se jeho žena.
Za chvíli byl celý „výsadek“ pryč a Václav zůstal sám. S úlevou vydechl, odklidil nedopalek a znovu rozdělal oheň, tentokrát z pořádného dřeva. Ten večer si konečně vychutnal klidnou večeři bez otravných návštěv.
Od té doby se nepozvaní hosté už neukázali. Zdálo se, že poučení zabralo, a Václav si mohl zase užívat letní večery podle svých představ.