Manželství s Honzou trvalo šest let a od začátku jsme bydleli v mém bytě. Před pár lety jsem po babičce zdědila garsonku, za což jsem jí byla neskutečně vděčná. Postupem času jsme si s manželem pořídili větší bydlení, a tak jeho rodiče, kteří žili na vesnici a neměli prostředky na stěhování, požádali, jestli se můžou nastěhovat do mého starého bytu. Slitovala jsem se nad nimi a souhlasila, vždycky se ke mně chovali dobře.
Nedávno jsem zjistila, že Honza mi celou dobu podváděl. Dokonale tajil své avantýry a já o ničem netušila. Nejvíc mě trápilo, jak naložit s jeho rodiči. Bydleli v mém bytě několik let a platili jen poplatky. Chtěla jsem mít z bytu pasivní příjem, ale tchýně s tchánem si nájem v Praze dovolit nemohli. Buď se museli vrátit do své vesnice, kde měli domek, nebo si najít přivýdělek, aby na nájem měli.
Věděli o synově zradě, ale nijak mě nepodpořili. Samozřejmě, nemůžou za činy dospělého syna, ale pokud ke mně Honzovy city vyhasly, proč mi to neřekl dřív, než začal chodit s jinou? Nakonec jsem se rozhodla mu to vrátit – požádala jsem jeho rodiče, aby se vystěhovali. Vysvětlila jsem, že už jim nemůžu dovolit bydlet zadarmo. Bylo jim to líto, ale jinou možnost jsem neměla.
Doufala jsem, že vystěhování rodičů Honzu donutí uvědomit si vážnost situace. Tchýně s tchánem byli v šoku a řekli, že prodali svůj dům na vesnici, aby se pokusili usadit ve městě, ale teď zůstali bez střechy nad hlavou. Mě to však moc netrápilo – stejně si mohli říct o pomoc Honzově nové přítelkyni. Teď hledám nájemníky, abych měla větší příjem.
Názory přátel se různí – někteří považovali můj krok za spravedlivý, jiní tvrdili, že jsem měla staré lidi litovat a dát jim čas najít si nové bydlení. Ale rozhodla jsem se, že už nedovolím, aby mě někdo využíval. Tchýně s tchánem u mě bydleli čtyři roky a kromě poplatků jsem od nich nechtěla ani korunu.
Nejdřív jsem byla v šoku – jak tohle mohl Honza udělat, když v našem manželství bylo všechno v pořádku a nehádali jsme se? Možná mu už bylo ze mě mdlo a hledal zábavu jinde. Mrzí mě, že neocenil moji podporu, péči o domácnost a dobré večeře. Vpustila jsem ho i jeho rodiče do svého bytu a za odměnu dostala zradu.
Řekla jsem Honzovi, že se chci rozvést. Omlouval se, prosil o odpuštění, ale já byla neoblomná – podvod nepromíjím. Když mě zradil jednou, udělá to znovu. Přikázala jsem mu, aby se okamžitě odstěhoval, a rodičům jsem dala lhůtu, aby si našli nové bydlení – do bytu brzy měli přijít nájemníci. Ať děkují svému synovi.
Někdy si připadám tvrdá, ale vím, že nemůžu dovolit, aby mě ostatní měli za dobrého. Zachovali se ke mně nespravedlivě a zasloužili si tohle. Na světě nic neuteče bez trestu.