**Zkouška chamtivosti**
„Takže jsi se rozhodl Lenku otestovat?“ zeptal se Marek s pousmáním. „Správně! Aby ses zase nenalepil na nějakou lovkyni majetku, pro kterou jsi jen čísla na účtu.“
„Nepřipomínej,“ zachmuřil se Marek. Jeho poslední známost byla přesně taková! Vysála z něj hromadu peněz. Naštěstí prozřel včas a zbavil se té přítěže. „Lenka vypadá jako obyčejná holka, žádná velká hvězda. Ale opatrnosti není nikdy dost. Pokud obstojí, čeká ji luxusní svatba a život plný obchodů, kosmetických salonů a exotických dovolených.“
Marek vše promyslel do detailu. Pronajal si malý byt (podle něj pravou noru), půjčil si ojetou škodovku, při jejímž pohledu se mu dělalo mdlo, a koupil oblečení, které nosí polovina národa. Chtěl vypadat co nejvíc obyčejně, aby u dívky nevyvolal ani stín podezření. I když tu a tam udělal chybu, Lenka to buď nepostřehla, nebo předstírala, že nevidí.
„Lenka si myslí, že jsem obyčejný manažer, který šetří na hypotéku,“ zasmáli se oba. Marek by si klidně hned teď mohl koupit penthouse v centru Prahy. Být synem bohatých rodičů má své výhody! „A ano, je přesvědčená, že jsem sirotek.“
„Ty máš představivost! Jak to, že tě ještě neprokoukla? Vždyť nevíš, jak žijí normální lidé! Odmala tě vozil řidič, chodil jsi do nejlepších soukromých škol, měl jsi služebnictvo…“
„Poradil mi jeden kluk z ochranky. Za pár korun mi vše vysvětlil,“ Marek letmo pohlédl na hodinky a vstal. „Dobrá, musím se převléct a jet pro Lenku. Slíbil jsem, že ji dnes vyzvednu ze školy. Třeba zajdeme po cestě do hospody.“
„Jen se tam neotravi,“ uchechtl se kamarád. „Na takové jídlo nejsi zvyklý.“
********
Marek netrpělivě čekal na dívku a v ruce svíral nejlevnější kytici, jakou našel ve stánku. Pro něj byla tato částka tak zanedbatelná, že za kávu platil víc. Ale musel udržet image šetrného chlapíka, takže snášel pohrdavý pohled prodavačky a ani jí nic neřekl.
A tam jde Lenka. Dnes však vypadala, jako by jí uletěly včely. Bledá jako stěna, nevšímá si okolí. Skoro až brečí!
„Co se děje?“ znepokojeně se zeptal. Snad ji někdo neurazil? „Leni, co je?“
Přitiskl k sobě vzlykající dívku a byl zmatený. Pak si vzpomněl, že Lenka mluvila o otcově nemoci. Možná to bylo horší, než lékaři říkali.
„Něco s tátou?“ Dívka jen přikývla, slova jí uvízla v krku. „Tak pojď do hospody. Tam si promluvíme.“
Měl pravdu – šlo o jejího otce. Čekala ho operace, sama o sobě nebyla složitá, ale jeho věk situaci zhoršoval. A doktor přímo řekl, že pacientovy šance by se výrazně zvýšily, kdyby dostal určitý obnos.
„Dvě stě tisíc! Dvě stě!“ Dívka byla rozrušená a ani si nevšimla Markova úšklebku. Tuto částku bez problémů utratil za jednu večeři v luxusní restauraci. „Kde to teď seženeme? Všechno jde na léky!“
„Rád bych pomohl, ale teď nemůžu vybrat peníze ze spoření, moc bych tratil,“ předstíral smutek. „A vůbec, jsi si jistá, že má smysl platit?“
„Samozřejmě,“ utřela si slzy. „Táta je důležitější než peníze!“
„Ale zamysli se,“ začal naléhat Marek, „když teď zaplatíte, pak k němu žádná sestřička nepřijde zadarmo! Podávejte stížnost na ministerstvo! Nesmíte těm lidem dovolit, aby vydělávali na cizím neštěstí!“
„Nic nedokážeme, a táta by to nemusel přežít!“
Lenka rychle pochopila, že od něj pomoc nečeká. Ne že by něco čekala… Věděla, že nemá právo něco žádat. A hlavně věděla, že Marek lže. Peníze měl – několikrát viděla v jeho peněžence velké bankovky.
No dobře, zbývala jí poslední možnost. Otce nenechá bez operace! I kdyby kvůli tomu musela odejít z vysoké. A to přece jen studovala třetí ročník bez jediné trojky!
Rodina je na prvním místě.
********
Tři týdny poté.
Lenka měla skvělou náladu. Otec se rychle zotavoval a ona sama našla slušnou práci. Vzdělání dokončí, jen o něco později. Nehodlala si kazit budoucnost.
A Marek jí napsal, že ji čeká překvapení. Co to asi bude? Bezradně si lámat hlavu.
Ale její nálada rychle klesla pod bod mrazu…
„Prošla jsi zkouškou,“ stál před ní v drahých hadrech, na zápěstí měl hodinky za statisíce a za ním stálo auto, které všem chlapům tekly sliny. „Teď vím jistě, že nejsi se mnou kvůli penězům. Takže mě vezmi!“
Sice nepoklekl, ale v ruce držel sametovou krabičku. Lenka sotva potlačovala vztek, když se dívala na třpytivý prsten, který házel do okolí duhové odlesky.
„Tenhle prstýnek stál milion,“ chlubil se. „Zasloužíš si ho! Čeká nás nejlepší svatba, nic ti nebude chybět…“
Hlasitá facka přerušila jeho řeč. Lenka se sotva ovládala! Nechápala, jak to mohl udělat? Ten prsten byl pětkrát dražší než částka, která zachránila jejího otce! Kdyby byl opravdu vážný, mohl to říct dřív! Mohla zůstat ve škole!
„Co to děláš?“ vyjekl překvapeně. Čekal jásot a objetí, místo toho mu hořela tvář.
„Jdi… někam hodně daleko!“
Víc se s ním nikdy neviděla.