Dnes jsem se rozhodla psát, protože mi chybí odvaha promluvit přímo k člověku, který naplňuje všechny mé myšlenky a city. Můj příběh začal před třemi lety, když jsem Ho poprvé uviděla. Od té chvíle se můj život rozdělil na „předtím“ a „potom“.
Naše setkání jsou vzácná a náhodná, ale každé zanechá v duši nesmazatelnou stopu. Nemůžu myslet na nikoho jiného než na Něj. Čas mé city neoslabil – naopak, láska zesílila a proměnila se v nesnesitelnou touhu.
Ale realita je krutá: On je ženatý. Vím, že jejich manželství není dokonalé, ale mají spolu dítě, a to mě zastavuje před rozhodnými kroky. Nechci ničit rodinu, zvlášť když jde o blaho dítěte.
Kolem mě jsou jiní muži, svobodní a hodní, ale mé srdce patří jen Jemu. Nikdy by mě nenapadlo, že ve svých čtyřiceti letech zažiju takovou ničivou vášeň, která trvá už roky.
Moje posedlost zašla tak daleko, že Ho sleduju na sociálních sítích. Celé hodiny prohlížím jeho fotky, ukládám je do počítače, vytvářím celé alba. Je to jako šílenství, ale nedokážu přestat.
Na jednu stranu mi tato láska dává sílu, cítím se energičtější a výkonnější. Na druhou stranu mě vysává, až ve mně zůstává jen prázdnota a bolest. Žiju ve stínu Jeho života, bez šance být nablízku.
Vím, že jsem v pasti. Nemůžu takhle dál žít, ale nedokážu se svých pocitů vzdát. Je to začarovaný kruh, ze kterého nevidím východisko.
Pokud někdo z vás zažil něco podobného, prosím, podělte se o svou zkušenost nebo radu. Jakákoliv podpora by pro mě měla cenu zlata. Děkuji.