Zkouška chamtivosti
„Takže Lence chceš udělat zkoušku?“ zeptal se kamarád s úsměvem. „Správně! Ať z tebe zase nedělá bankomat, kterej jí zajímá jen kvůli penězům.“
„Nepřipomínej,“ zamračil se Honza. Poslední holka, se kterou chodil, byla přesně taková! Vytáhla z něj hromadu peněz! Naštěstí mu včas došlo, co zač je, a zbavil se té přítěže. „Lenka vypadá jako normální, skromná holka. Ale nikdy není špatný mít jistotu! Když projde zkouškou, čeká ji luxusní svatba a život plnej obchodů, kosmetických salonů a dovolených.“
Honza vše promyslel do detailu! Pronajal si malý byt (podle něj pravou králíkárnu), půjčil si ojetou Škodu, kterou by normálně ani neoslovil, a koupil oblečení, který nosí půlka Česka. Zkrátka se snažil působit co nejobyčejněji, aby Lenka neměla ani podezření. I když sem tam udělal chybu, Lenka to buď nevnímala, nebo předstírala, že nevidí.
„Lenka si myslí, že jsem obyčejnej úředník, kterej šetří na hypotéku,“ řekl, a oba se rozesmáli. Honza si přitom mohl hned teď koupit byt v centru Prahy. To je výhoda, když máš rodiče s plnou peněženkou! „A ano, je přesvědčená, že jsem sirotek.“
„No tys mě dostal! Jak to, že tě ještě neprokoukla? Ty přece ani nevíš, jak žijou normální lidi! Od malička máš řidiče, soukromý školy, služebnictvo…“
„Poradil mi jeden chlápek z ochranky. Za pár korun mi všechno vysvětlil,“ Honza rychle pohlédl na hodinky a vstal. „Už musím, jdu převlíknout a vyzvednout Lenku. Slíbil jsem jí, že ji dnes vezmu ze školy. Možná po cestě zajdeme na kafe.“
„Jen se neotrať,“ zasmál se kamarád. „Na takový jídlo nejsi zvyklej.“
***********************
Honza netrpělivě čekal, až Lenka vyjde, a v ruce svíral nejlevnější kytku z kiosku. Pro něj to byla tak malá částka, že běžně utrácel víc jen za kávu. Ale musel hrát roli šetrného chlapíka, takže snášel i pohrdavý pohled prodavačky a ani ji neokřikl.
A už jde Lenka. Jenže dnes vypadá dost vyplašeně! Bledá jako stěna, nevnímá okolí. A vypadá, že brečí!
„Co se stalo?“ znepokojeně se zeptal. Snad ji někdo neurazil? „Leni, co je?“
Přitáhl si k sobě vzlykající dívku a byl z celé situace dost zmatenej. Pak si vzpomněl, že Lenka mluvila o nemocném otci. Možná to dopadlo hůř, než lékaři čekali.
„Je to s tátou?“ Lenka jen přikývla, slova jí uvízla v krku. „Tak, pojďme někam sednout. Tam si promluvíme.“
Ukázalo se, že měl pravdu – problém byl v jejím otci. Muž měl jít na operaci, která nebyla složitá, ale jeho věk vše ztěžoval. A doktor jasně řekl, že šance na uzdravení by se výrazně zvýšily, kdyby mu „přispěli“.
„Sto tisíc! Sto!“ Lenka byla plná emocí a ani si nevšimla Honzova úšklebku. On tuto sumu klidně utratil za jeden večer v restauraci. „Kde to teď seženeme? Všechno jde na léky!“
„Rád bych pomohl, ale nemůžu teď vybrat peníze z účtu, moc bych tratil,“ snažil se vypadat zarmouceně. „A vůbec, jsi si jistá, že je třeba platit?“
„Samozřejmě,“ utřela si slzy. „Zdraví táty je důležitější než peníze!“
„Ale zamysli se,“ začal lstivě Honza, „když teď zaplatíš, pak už k němu nikdo nepřijde zadarmo! Napište stížnost na ministerstvo, nebo kamkoliv! Nenech tyhle lidi vydělávat na cizím neštěstí!“
„Nedokážeme nic, a táta může umřít!“
Lenka rychle pochopila, že od Honzy pomoc nedostane. Ne že by čekala, že jí pomůže… Věděla, že nemá právo něco žádat. A taky věděla, že lže. Peníze měl – viděla, jak vytahuje z peněženky tlusté bankovky.
Takže zbývala poslední možnost. Bez operace otce nenechá! I kdyby kvůli tomu musela odejít z vysoké! A že už je ve čtvrtém ročníku a má samé jedničky?
Rodina je důležitější.
********************
O tři týdny později.
Lenka měla skvělou náladu. Tátovi se dařilo lépe a ona navíc sehnala dobrou práci. Vzdělání si dodělá, až to půjde! Nedopustí, aby jí unikla budoucnost.
A navíc Honza psal, že ji čeká překvapení. Copak to asi bude? Lenka přemýšlela.
Jenže pak jí nálada klesla pod bod mrazu…
„Prošla jsi zkouškou,“ Honza měl na sobě značkové oblečení, na zápěstí svítily drahé hodinky a za ním stálo auto, nad kterým by slintal kdejaký chlap. „Teď vím jistě, že jsi se mnou jen kvůli lásce. Takže si mě vezmi!“
Sice neklekl, ale sametová krabička s prstýnkem byla připravena. Lenka stěží potlačovala vztek, když se dívala na třpytivé kameny, které hrály všemi barvami.
„Ten prsten stojí půl míče,“ vychloubal se Honza. „Zasloužíš si ho! Uspořádáme nejlepší svatbu, o nic nebudeš mít nouzi…“
Hlasitá facka přerušila jeho řeč. Lenka sotva držela emoce na uzdě! Jak jí to mohl udělat? Ten prsten byl pětkrát dražší než částka, která zachránila jejího otce! Kdyby ji chtěl vážně, mohl jí to říct dřív! Mohla by zůstat ve škole!
„Co to děláš?“ v šoku vydechl. Čekal jásot a objetí, ale místo toho měl rudou tvář a pořádnou bouli.
„Jdi do… hodně dalekýho místa!“
A od té doby spolu nikdy nemluvili.