Otrávená tchyní, která se nedokáže smířit s tím, že její syn založil vlastní rodinu
Jsem na pokraji nervového zhroucení. Jsme s manželem svoji už čtyři roky, ale jeho matka stále doufá, že její “chlapec” mě opustí a vrátí se k ní. Její chování je nad rámec rozumu. Snažila jsem se s ní mít normální vztah, ignorovala jsem její výstřelky, ale bezvýsledně. Jsem v úzkých a nevím, co dělat.
Vše začalo před sedmi lety, kdy jsme se s mým budoucím manželem teprve začali vídat. Oba jsme byli studenti a bydleli u rodičů. Dva měsíce po seznámení jsem mu představila svou rodinu, zatímco on mě se svými příbuznými seznamoval pomalu. Náš první kontakt s jeho matkou se odehrál až po roce.
Celou tu dobu nějaké výmluvy: “Máma je zaneprázdněná”, “Teď to není vhodné.” Nenaléhala jsem. Když jsme se konečně setkali, okamžitě jsem z ní cítila negativní energii. Snažila jsem se přesvědčit, že je to jen nervozita, ale její chování mluvilo jinak.
U oběda mě pečlivě pozorovala, skoro se nezapojovala do hovoru. Když můj přítel oznámil, že se chceme sestěhovat, téměř se zakuckala. Začala nám to vymlouvat s tím, že její syn je příliš mladý a není připraven na samostatnost (ačkoli mu bylo už 24 let).
Navzdory jejím protestům jsme se sestěhovali. A začal skutečný horor. Denně mi posílala dlouhé zprávy s pokyny, jak se starat o jejího syna. Například trvala na tom, abych mu každý den loupala pomeranč, protože jinak by ho nesnědl. Odpověděla jsem, že to zvládne sám. V odpovědi přišla obvinění, že jsem špatná hospodyně.
Jednou jsme k ní přišli na návštěvu ve sportovní mikině. Po návštěvě mi poslala zprávu, že jsme vypadali ostudně a že slušní lidé se tak neoblékají.
Když jsme oznámili, že se chceme vzít, udělala z toho celé divadlo. Zvala syna k sobě a zároveň volala své kamarádky s dcerami, snažila se ho s nimi spárovat. Manžel pevně prohlásil, že si svůj osobní život vyřeší sám a přestal ji navštěvovat. Začala pak k nám chodit téměř denně, kritizovala mě za vše: od úklidu po kulinářské dovednosti.
Před svatbou mě vyvedla z míry tím, že tvrdila, že jsem vybrala špatné menu a hrozné šaty. Nakonec jsem nezvládla a požádala ji, aby odešla. Odpověděla tím, že zavolala synovi v slzách, tvrdila, že má srdeční záchvat. Vyrazili jsme tam, ale ukázalo se, že to byla lež.
Manžel jí dal ultimátum: buď přijde na svatbu v dobré náladě, nebo vůbec. Vybrala si druhou možnost.
Po narození našeho syna poprvé viděla vnuka až za rok. Předtím tvrdila, že to není její vnuk a že jsem jí podstrčila cizí dítě. Nyní se snažím omezit kontakt s ní na minimum, protože mě to rozrušuje a dlouho se z toho vzpamatovávám.