Olegovo auto prudce zabrzdilo a zastavilo. Oleg byl moudrý mladý muž, takže jeho náhlá touha svézt neznámou dívku stopující u krajnice byla pro něj velice netypická.
Chata, kterou měl Oleg s matkou, byla útulná a teplá, nacházela se 15 kilometrů od města. Pobyt tam v létě byl opravdovým potěšením, a Oleg pravidelně vyjížděl do práce kolem 7. ráno, kdy byla cesta prázdná a obklopen lesy, které v něm vyvolávaly příjemné myšlenky a vzpomínky.
Dívka přiběhla k autu a s úsměvem nakoukla do otevřeného okna.
„Dobrý den,“ skoro zazpívala radostně, „nevezl byste mě do města?“
„Nebojíte se nasednout k cizímu muži do auta uprostřed lesa?“ zeptal se Oleg s úsměvem.
„Proč bych se měla bát,“ odpověděla dívka, „máte auto za spoustu peněz a laskavé oči. Proč byste mi měl s takovým autem a těma očima dělat něco špatného?“
Oleg se zasmál. Takovou naivitu a jednoduchost dlouho neviděl, a upřímně věřil, že už takové věci ani neexistují.
Jana, která vyrostla na vesnici, byla otevřená a důvěřivá. Když jí Oleg po třech týdnech známosti požádal o ruku, bez váhání souhlasila. Mladý muž na ni působil solidně a hezky.
„Přesně jak mi teta Květa předpověděla,“ pomyslela si tiše Jana, pevně se držela Olega za ruku a s obavami pohlížela na jeho matku, která přijala zprávu o nadcházející svatbě jako lehké zemětřesení.
Po svatbě se Jana a Oleg přestěhovali do městského bytu Olega. Život na chatě nebyl příliš pohodlný. A Olegova matka nejevila k Janě žádnou zvláštní lásku.
„Divím se ti, synu,“ často říkávala Kateřina Olegovi, když ji přijel navštívit, „nebyla opravdu žádná jiná, než tahle venkovská krasavice, která by ti stála za to?“ povzdechla si a pohlédla přísně s upravenými vlasy.
Oleg se usmíval, ale s matkou se nehádal. Nechtělo se mu vysvětlovat, jak klidný a spokojený se cítí ve své malé a útulné rodině. Olegova matka byla chladná a zdrženlivá dáma, takže pro Olega byla otevřená a laskavá Jana jako kombinace matky a manželky v jedné osobě.
Uplynulo několik let. Janě a Olegovi se narodila okouzlující holčička Anička. Jana ji bezmezně milovala a i babička začala roztávat. Viděla, jak Jana miluje a rozmazluje jejího syna, jak přísně a rozumně vychovává dceru. I když byla Kateřina tvrdou a trochu cynickou dámou, uměla přiznat své chyby.
Proto Olega vůbec nepřekvapilo, když jednoho krásného dne změnila svůj postoj a pozvala Janu s vnučkou, aby strávily pár dnů na chatě.
„Vamos se, já se jí bojím,“ úpěla Jana, hledajíc výmluvu, aby nemusela jet ke tchyni.
„Vždyť tě nesní,“ smál se Oleg a něžně políbil manželku na krk.
„Sní, sní,“ sténala Jana, „a Aničkou si přidá. Pak budeš lkát a plakat, ale bude pozdě,“ zakončila Jana a pro efekt nechala ukápnout slzu.
Ale nic nepomohlo. Oleg vzal od ženy košík s jídlem, naložil veselou a modrookou Aničku, nasadil odmlouvající manželku na přední sedadlo a celá rodina vyrazila na cestu hlučně se přeme na názory.
Kateřina byla hostům upřímně ráda. Usmála se na Janu a mladá žena pochopila, že válka skončila. Od toho okamžiku začalo jejich neobyčejné přátelství. Den po dni se vztahy mezi tchyní a snachou stávaly bližšími a důvěrnějšími.
Jana nastoupila do práce, a Anička často zůstávala u Kateřiny, která jí četla knihy, učila hrát na klavír a učila ji anglicky. Kateřina byla tlumočnicí, a zvídavá holčička ráda poslouchala její příběhy o zahraničních cestách a setkání s zajímavými lidmi.
Uplynulo několik dalších let. Jednoho dne přijely Jana s Aničkou neohlášeně ke Kateřině. Jana byla vyhublá a chovala se nějak nervózně a mlčenlivě.
„Jano, co se stalo?“ zeptala se Kateřina účastně, „snad nejsi nemocná?“
Ale Jana si povzdechla, posadila se na židli a hořce se rozplakala.
„Oleg už s námi půl roku nebydlí,“ těžce se skrz slzy měnila Jana. „Nejdřív jen někdy nepřicházel domů. Říkal, že má moc práce. Pak začal mizet na několik dní. Když přicházel, převlíknul se, políbil Aničku, mě odstrčil a odešel. Myslela jsem si, že má problémy v práci. Peníze jsme už téměř rok neviděli. Ale nevadí, jsem zdravotní sestra, vydělávám slušně. Stačí nám to.
Jednou ale někdo zazvonil u dveří. Otevřu a tam stojí dáma. Krásná, upravená. V klobouku. Kabelku má drahou. Takové jsem viděla jen v televizi,“ Jana se trochu uklidnila, nadechla se a pokračovala, „říká mi, že jsem chudinka a že pro Olega nejsem žádná partie. Že teď bude žít se mnou a mám se s dcerou vystěhovat. Oni si s Olegem zajisté užijí dost i bez nějaké nevychované holky.“
„Nejsem nevychovaná, jsem velice vychovaná!“ najednou se ozvala Anička uraženě a otočila se. Kateřina a Jana si ani nevšimly, jak se dívka tiše vplížila do kuchyně a poslouchala rozhovor dospělých.
„Samozřejmě, že nejsi nevychovaná,“ potvrdila Kateřina a narovnala se. „Jsi rozumná a vychovaná. Takže spolu budeme žít my dvě a vezmeme k nám maminku.“
Jana si otřela slzy a překvapeně se podívala na Kateřinu.
Ale železná dáma už rozhodnutí přijala. A když jí syn oznámil, že se rozvádí a doufá, že brzy přepíše závěť na dům, přijala to s klidem a důstojností. Vždyť závěť už byla přepsána.
Jen Kateřina zapomněla říct synovi, že nyní jsou majitelkami domu jeho bývalá žena a modrooká Anička, která právě tak bezstarostně cuchala krásně upravené, oblíbené vlasy babičky.