Ostře zabrzděný vůz se náhle zastavil. Jakub, vážný mladík, měl neobvyklou touhu svést neznámou dívku, která stopovala u krajnice. Pro něj to bylo zcela netypické chování.
Chalupářská oblast, kde měli Jakub s matkou útulný a teplý dům, se nacházela 15 kilometrů od města. Bydlení tam v létě bylo radostné, a proto Jakub vždy vyrážel do práce kolem 7 ráno, když byla cesta prázdná a klidná, a okolní lesy mu připomínaly hezké vzpomínky.
Dívka doběhla k autu a s úsměvem nahlédla do otevřeného okna.
„Dobrý den,“ zazpívala vesele, „nevezmete mě do města?“
„A nebojíte se nastoupit k neznámému muži uprostřed lesa?“ usmál se Jakub mimoděk.
„Proč bych se vás měla bát?“ odpověděla dívka, „máte drahé auto a laskavé oči. Proč byste s takovým autem a pohledem měl chtít dělat špatnosti?“
Jakub se srdečně zasmál. Takovou naivitu a upřímnost už dlouho nepotkal, a popravdě nevěřil, že ještě existuje.
Terezka, která vyrostla na vesnici, byla otevřená a důvěřivá. Když jí Jakub po třech týdnech od jejich seznámení požádal o ruku, bez váhání souhlasila. Mladý muž jí připadal velmi solidní a přitažlivý.
„To jako když teta Zdeňka věštila,“ pomyslela si Terezka, pevně držíc Jakuba za ruku a nervózně se dívajíc na jeho matku, pro kterou bylo oznámení o chystané svatbě jako mírné zemětřesení.
Po svatbě se Terezka a Jakub přestěhovali do Jakubova městského bytu, protože na chalupě se nežilo tak pohodlně. Navíc Jakubova matka, Helena Nováková, k nové snaše zpočátku necítila příliš velkou náklonnost.
„Nerozumím ti, synu,“ často říkala Helena Jakubovi, když ji navštěvoval. „Opravdu byla tahle vesnická krasavice tím jediným vhodným výběrem ve tvém okolí?“ povzdechla si smutně a potřásla hlavou s dokonale upravenými vlasy.
Jakub se jen usmíval a s matkou se nehádal. Nechtěl vysvětlovat, jak klidně a spokojeně se cítil ve své malé, útulné rodině. Jeho matka byla chladná a rezervovaná dáma, takže pro Jakuba byla otevřená a laskavá Terezka jako matka a manželka v jednom.
Uplynulo několik let. Terezka a Jakub měli roztomilou dcerku Aničku. Terezka ji zbožňovala, a i babička začala pomalu tát. Viděla, jak Terezka miluje a rozmazluje jejího syna, a jak moudře a přísně vychovává dceru. Helena Nováková byla sice tvrdá a občas cynická dáma, ale uznala své chyby.
Proto nepřekvapilo Jakuba, když jednoho dne vyměnila zlost za laskavost a pozvala Terezku s vnučkou, aby pár dní pobyly na chalupě.
„Jakube, bojím se jí,“ naříkala Terezka a hledala výmluvy, proč k tchyni nejet.
„Nevíš, že tě nesní,“ smál se Jakub a něžně líbal svou ženu na šíji.
„Sní mě, sní, a ještě Miu zakousne. A ty potom budeš lamentovat a plakat, ale bude to pozdě,“ dokončila Terezka přesvědčivě a dokonce si nechala ukápnout slzu.
Nic však nepomohlo. Jakub vzal košík s jídlem, naložil veselou modrookou Aničku, přiměl neochotnou Terezku usednout na přední sedadlo, a rodina se vydala na cestu, plnou veselí a hádek.
Helena Nováková přivítala hosty s upřímnou radostí. Usmála se na Terezku a mladá žena pochopila, že válka skončila. Od té chvíle začalo jejich překvapivé přátelství. Každým dnem se vztahy mezi tchyní a snachou stávaly důvěrnějšími.
Terezka nastoupila do práce, a Anička často zůstávala u Heleny, která ji učila hře na klavír a angličtině. Helena byla simultánní tlumočnicí a zvědavá holčička s nadšením naslouchala jejím příběhům o zahraničních cestách a setkáních se zajímavými lidmi.
Uplynulo ještě několik let. Jednoho dne přijely Terezka s Aničkou k Heleně bez ohlášení. Terezka zhubla a vypadala napnutá a mlčenlivá.
„Terezko, co se stalo?“ starostlivě se ptala Helena. „Neporazila tě nemoc?“
Terezka povzdechla, posadila se na židli a rozplakala se.
„Jakub s námi už půl roku nebydlí,“ pronesla mezi slzami. „Nejdřív prostě nepřicházel domů, říkal, že hodně pracuje. Ale pak začal mizet na několik dní. Přijde, převlékne se, políbí Aničku, mě odstrčí a zase odejde. Myslela jsem, že má problémy v práci. Peníze už skoro rok nevídáme. Ale to mě netrápí. Jsem přece zdravotní sestra a vydělávám dobře. Stačí nám to.“
„Jednou někdo zazvonil, otevřu a tam stojí dáma. Krásná, upravená. S drahou kabelkou. Takové jsem viděla jen v televizi,“ pokračovala Terezka po menší pauze.„Říká mi: ‚Jsi žebračka a Jakub se mnou teď žít bude. Ty se z bytu pakuj a vezmi s sebou i tu svou hloupou holku. Bez vaší nevychované dcerky si vystačíme.‘“
„Nejsem hloupá a jsem dobře vychovaná,“ ozvala se oběma zaskočeným dospělým Anička a uraženě se otočila. Helena a Terezka si nevšimly, že Anička několik minut poslouchala jejich rozhovor z kuchyně.
„Samozřejmě nejsi hloupá,“ přitakala Helena, narovnal svůj postoj, „Jsi chytrá a vychovaná holka. Budeme spolu žít a vezmeme s sebou i maminku.“
Terezka si utřela slzy a překvapeně pohlédla na Helenu. Pevná dáma už rozhodla. A když její syn oznámil, že se chce rozvést a očekává, že matka převede dům na něj, přijala to s klidem a důstojností. Testament už byl však upraven.
Helena Nováková synovi zapomněla říci, že novými vlastníky domu se staly jeho bývalá manželka a modrooká Anička, která si právě teď hrála s jejími dokonale upravenými vlasy.