– Mýlíš se, tenhle byt si pronajímáme, – rozpačitě se usmála dívka.
– Není pro tebe! – zopakovala už po sté Alena Váňová. – Jednou si to sama uvědomíš!
– Mami, tak si s tím nedělej starosti, když myslíš, že ten okamžik určitě přijde, – zasmála se na to Věra.
Samozřejmě ji štvalo, že se matka postavila na zadní kvůli jejímu vztahu s Petrem, ale nehodlala se ho vzdát jen proto, že to tak chtěla její matka.
Naopak Věra si užívala, když Alenu naštvávala tím, že naznačovala, jak s Petrem všechno klape.
– Kam to jdeš? – přísně se zeptala žena, když viděla, jak si dcera balí věci.
– Rozhodli jsme se s Petrem, že si pronajmeme byt, – radostně oznámila Věra.
– Za co, proboha? Petr je leňoch a ještě k tomu chudý jako kostelní myš, – odfrkla Alena.
– Mami, my si to s Petrem zaplatíme napůl. Nezapomněla jsi, že oba pracujeme?
– Kde že pracuje, připomeň mi? – s nedůvěrou se ušklíbla matka. – V jaké továrně?
– Proč by měl hned pracovat v továrně, aby vydělával peníze?! Máš zkreslené představy o dnešním světě. Petr pracuje doma.
– Tvůj Péťa ti lže! – vykřikla pobouřeně Alena. – Ty se jen nadřeš, zatímco na něm je vidět, že je podvodník!
– Mami, přestaň ho pomlouvat! – rozzlobila se Věra. – Už musím jít, zavolám ti.
Dívka si odnášela svoje věci ven, nechtěla dál mluvit s matkou, která ji ustavičně podezírala.
Téhož večera si Věra a Petr našli jednopokojový byt, který Petr objevil přes známé, a začali spolu bydlet.
Přes den Věra studovala pedagogickou školu a večer si přivydělávala jako uklízečka ve dvou obchodech.
Petr pracoval výhradně z domu. Věra se příliš nezajímala, co konkrétně dělá.
Hlavní bylo, že Petr vydělával peníze a platili si nájem bytu a jídlo napůl.
Všechny problémy ve vztahu spočívaly v tom, že Petr nepředstavoval Věru svým přátelům.
Věra se o tom několikrát pokusila bavit, ale Petr se vždycky zasmál a nabídl jí, ať pozve své kamarádky.
– Jak oslavíme tvoje narozeniny? – zeptala se po třech měsících Věra.
– Vůbec nic slavit nechci, – zakabonil se Petr.
– Petrovi, je ti pětadvacet! To je kulatiny! Musíme to oslavit, – trvala na svém Věra.
– Nemám peníze na kavárnu…
– Pozveme tvé přátele k nám! Já to připravím, vyjde to levněji. No tak, Peťo, – přemlouvala Věra, až jí nakonec ustoupil.
V den oslavy strávila Věra celý den v kuchyni, večer už byla úplně grogy.
Krájela saláty, smažila karbanátky, pekla kuře. Petr jí vůbec s ničím nepomáhal.
V sedm hodin večer dorazili Petrovi kamarádi. Bylo jich víc, než bylo řečeno.
Byli velmi hluční a Věra z nich rychle unavená. Vymluvila se na zaneprázdnění a odešla na balkon.
Ale být v tichu se jí dlouho nepodařilo. Brzy se k ní připojila Nika, známá jejího přítele.
– Máš štěstí, Věro, našla ses kluka s bytem, – záviděla kamarádka. – Ty jsi to věděla předem?
– S jakým bytem? Petr má byt? – podivila se Věra.
– Samozřejmě, že má, – udiveně se odfrkla Nika. – V tom přece bydlíte.
– Jak to? – Věra nervózně mrkala očima. – Mýlíš se, ten byt si pronajímáme.
– Nemůžete si ho pronajímat, protože ten byt dostal Petr od babičky po otcově linii, byla jsem tu snad stokrát a on tu bydlí už pět let, – odporovala Nika.
Věra se upřeně podívala na Niku, zkoušela si v hlavě srovnat informace, které právě dostala.
– Ty jsi to nevěděla? – vykřikla Nika. – Nic ti neřekl? Asi tě chtěl zkoušet, jestli jdeš po penězích.
Nika se hlasitě zasmála. Zdálo se, že to dělá schválně, aby Věru zesměšnila.
– Petře, – oslovila Věra chlapce, který s přáteli popíjel pivo, – musíme si promluvit!
– Později. Kluci vyprávějí skvělou historku, – Petr mávl rukou na Věru jako na dotěrnou mušku.
– Ne, promluvíme si hned! – trvala na svém Věra.
– Tak to řekni před všemi, – polkl z plechovky Petr.
– Proč jsi mi neřekl, že máš byt? – Věra se postavila s rukama v bok.
– Nemám nic, – předstíral úsměv Petr.
– A tenhle byt? Čí je?
– No, čí? – vystrčila hlavu za zády Věry Nika. – Tvůj! Všichni přátelé to potvrdí!
– Jo, jasně, – začali přátelé nahlas vykřikovat.
– Ukazuje se, že jsi mi lhal? Počkej, komu jsme platili nájem? – polekaná Věra se ptala. – Tobě?
Petr se hloupě zasmál a nervózně se chichotal. Uvědomil si, že ho Věra přistihla při lži.
Opravdu, celou tu dobu, co pár žil v bytě, peníze za nájem šly Petrovi do kapsy.
Petr si byt pronajal sám. Věra nikdy neposlala peníze majiteli bytu a nikdy ho naživo neviděla.
Teď se ukázala zrádná pravda, že deset tisíc, které Věra dávala Petrovi, šlo přímo jemu do kapsy.
– Jak můžeš, Petře, takto podvádět! – řekla dívka se slzami v očích a začala si sbírat věci.
Zůstat s podvodníkem nechtěla. Petrova lež a touha po zisku zničily všechno dobré, co ve vztahu měli. Téhož večera se Věra vrátila k matce.
– Mami, měla jsi pravdu, – se zlomeným hlasem pronesla dívka a řekla matce, jak ji Petr několik měsíců obelhával.
Po této události se Věra a její bývalý partner již nikdy nesetkali. K dívce se dostaly zvěsti, že Petr a Nika spolu teď bydlí.