Omlouvám se, ale zatím nechci bydlet spolu…
Sergiovi se zdálo, že Lesja je do něj zamilovaná stejně jako on do ní, a proto ho její odpověď na návrh společného bydlení překvapila.
– Omlouvám se, ale zatím nechci bydlet spolu! – řekla.
– A proč?
– Nevím, chodíme spolu teprve půl roku. Zdá se mi, že je ještě příliš brzy…
– Brzy? Sluníčko, myslím, že je teď ten správný čas. Budeme spolu žít, poznáme se lépe, a třeba pak přejdeme na další úroveň.
Lesja se usmála a pohodila vlasy.
– Sergeji, tohle není počítačová hra, tohle je život. A teď ve svém životě nemám místo pro společné bydlení, ale to neznamená, že si našich vztahů nevážím. Jen mi vyhovuje to, co máme.
– Ale já chci víc! Chci s tebou ráno vstávat. Chci usínat vedle tebe! Ty to necítíš stejně?
– Vždyť to děláme. Dvakrát týdně, zapomínáš? Nestačí ti to?
– Mně to nestačí!
– Pokud mě miluješ, budeš muset chvíli vydržet.
– Mohu vydržet, když mi řekneš důvod! Proč nechceš? Vysvětli mi to! Je to tak těžké?
Lesja se na chvíli zamyslela, pak se na něj usmála a rozhodla se, že je na čase vše probrat detailněji.
– Sergeji, upřímně. Co pro tebe znamená společné bydlení s ženou?
– Už jsem ti řekl, usínat a probouzet se spolu!
– A mezi tím?
– Jak to myslíš?
– Den má dvacet čtyři hodin, zapomněl jsi? Mluvíš jen o noci a brzkém ránu, ale co zbytek času?
– Zbytek času jsme skoro pořád v práci! Nebo ne?
– No, třeba budeme večeřet nebo snídat?
– Doufám, že ano!
– A kdo bude vařit?
– Ty neumíš vařit! – domyslel si Sergej z hlouposti, i když její vaření měl rád.
– Vařit umím!
– Tak v čem je problém?
– Kdo bude vařit? Ty nebo já?
– No, možná ty, občas já. Proč to je pro tebe takové téma?
– Sergeji, protože nechci proměnit život na denní rutinu, jako to udělaly některé mé kamarádky! Nechci vstávat dřív, abych někomu připravila snídani. Nechci běžet z práce, nakupovat, a pak ještě dvě hodiny postávat u plotny!
– Ale občas vaříš, když u mě zůstaneš, ne? Myslel jsem, že tě to baví…
Sergej vypadal trochu rozmrzele. Znamená to, že jeho přítelkyně je líná?
– Ráda vařím, ale každý den zatím ne. Ráda si po práci udělám rychlý salát a tím to končí. Ráda se s tebou vidím dvakrát týdně, někdy častěji. To mi stačí! Možná jednou budu chtít víc, ale zatím ne!
– Prostě mě nemiluješ! – konstatoval Sergej.
– Tak už to začíná…
– Cože? To snad ne? Když žena miluje, udělá pro milovaného vše!
– A milovaný? Udělá vše pro svou milovanou?
– Samozřejmě!
– Dobře, tak pojďme bydlet spolu, ALE – všechny domácí povinnosti napůl. Konkrétně, každý se stará o své věci, vaříme na střídačku, pereme si své věci sami. Co na to říkáš?
– Ale já špatně vařím. Vždyť jsi to sama říkala!
– Budeš mít příležitost se to naučit. Nežít jen na pizze nebo hamburgerech. S učením ti mohu pomoci!
– Já tomu prostě nerozumím, je to tak složité? Proč to druhým nevadí? Ty jsi něco extra? – otevřel oči Sergej.
– No, jestli chceš takhle uvažovat, klidně. Ano, jsem něco extra. Nechci obětovat osobní život na oltář lásky. Teď určitě ne. Je mi teprve třiadvacet a chci si užívat svobody!
– Aha, chápu! Máš jiného muže! – přišel s nečekaným závěrem Sergej.
– A nač by mě byl? – nechápala Lesja.
– No, když nechceš se mnou bydlet, asi je ti milejší!
– Tvůj smyšlený muž je mi milejší? – pousmála se.
– Tvůj smyšlený muž! Proč bych si měl vymýšlet muže?
– Tobě muži nejsou potřeba, tak jsi chceš jednoho vymyslet pro mě?
– Docela jsi mě zamotala! – téměř zakřičel.
– Protože říkáš hlouposti! Nikdo další pro mě není! Občas i s tebou mám až až, a to je důvod, proč nechci bydlet spolu! Miluji své soukromí a nejsem připravena se ho teď vzdát!
– Jak můžeš milovat soukromí, když máš vztah? – překvapeně se ptal Sergej.
– Velmi jednoduše. Máš přece věci, které rád děláš, když jsi sám doma?
– Například?
– Nevím, číst knihu, koukat na seriál, koupat se ve vaně, lenošit na sociálních sítích, zkoušet si šaty ze šatníku, tančit ve tmě!
– Muži takové věci nedělají! – rozhořčil se.
– Ale dívky ano! A mě to baví! Ještě nejsem připravená se vzdát obyčejných radostí svobodného života!
– Vždyť společný život má taky své kouzlo! – ještě ji přesvědčoval Sergej.
– Například?
– Usínat a probouzet se spolu! – začal svou oblíbenou frázi.
– Sergeji, neříkala jsem ti, že chrápeš jako traktor?
– Cože? To jsi mi nikdy neříkala! Ostatní si nestěžovali!
– No, ostatní nevím, ale od doby, co ti Lenička přejela nos na grilování před pár měsíci, chrápeš strašně. A mimochodem, říkala jsem ti to! Mohu to vydržet párkrát týdně, ale každý den ne! Také chci mít někdy klidný spánek.
– Vedle mě se nevyspíš?
– Jen když se mi podaří usnout dřív než tobě!
– Ale obvykle chodíš spát později…
– No však!
– Aha, takže chrápu, nevařím, nejsem na bydlení vhodný?
– A jsi ještě pěkný puntičkář! – neudržela se.
– Proč bych měl být puntičkář!?
– Už půl hodiny mě přesvědčuješ, abych udělala něco, co opravdu nechci. Co to je, ne-li puntičkářství?
– No, chtěl jsem si tě vzít! Proto jsem navrhl bydlet spolu! – řekl ublíženým tónem.
– A říkala jsem, že chci se vdát? – smutně se usmála.
– A ty nechceš? Všechny dívky se chtějí vdávat!
– Asi ne všechny…
– Nebo nechceš za mě? – usoudil.
– V principu nechci, ale když už to říkáš, co můžeš nabídnout budoucí manželce? Usínat a probouzet se spolu?
– Chceš říct, že jsem k ničemu? – rozzlobil se Sergej. – Že nic neumím?
– Máš skoro třicet. Pracuješ za dvacet tisíc měsíčně, bydlíš v opotřebovaném bytě po svém strýci, abys nemusel platit nájem, oblékáš se v levných obchodech. Nechceš si ani pořídit auto, protože ho třeba udržovat!
– Podle tebe jsem nic moc! Tak proč se se mnou vůbec scházíš?
Lesja pokrčila rameny.
– Jsi hezký, dobře stavěný, zábavný a skvělý milenec.
– Pro zdraví?
– A pro duši!
– Ale rodinu mít nebudeme!
– Dokud nedospěješ, určitě ne!
– Skvěle! Pak se mé nabídka zrušuje! A víš co? Řeknu ti ještě něco! Rozcházíme se!
– Vážně? – ironicky se zeptala Lesja. – Myslela jsem, že tohle už nenavrhneš! Tak ahoj? – řekla a zamávala, připomínajíc, že se hádají v jejím bytě.
– Ahoj! – pyšně oznámil, navlékajíc si kalhoty. – Vlastně sbohem!
– Takže sbohem! – řekla s úsměvem a hodila mu tričko.
Sergej odešel a Lesja pustila hudbu, zhasla světlo a začala tančit. To jí vždycky pomohlo uklidnit se a vrátit pozitivní náladu. Věděla, že se zítra nebo pozítří stejně vrátí, ale zda ho pustí zpět, to už je otázka.