– Mýlíš se, tento byt si pronajímáme, – rozpačitě se usmála dívka.
– Není pro tebe vhodný! – po sté opakovala Alena Vavřínová. – Jednou to sama pochopíš!
– Mami, nedělej si starosti, když si myslíš, že ta chvíle určitě přijde, – zasmála se na to Veronika.
Samozřejmě ji hodně rozčilovalo, že se její matka postavila proti jejímu vztahu s Petrem, ale nehodlala se ho vzdát jen proto, že to žena chtěla.
Naopak, Veroniku bavilo dráždit Alenu Vavřínovou a znovu ukazovat, že s Petrem je vše v pořádku.
– Kam to jdeš? – přísně se zeptala žena, když viděla, jak si dcera balí věci.
– S Petrem jsme se rozhodli pronajmout si byt, – řekla Veronika radostně.
– Za co prosím tě? Vždyť on je nejen lenoch, ale i chudý, – posměšně se ozvala Alena Vavřínová.
– Mami, s Petrem si to zaplatíme napůl. Pokud jsi zapomněla, oba dva pracujeme!
– Připomeň mi, kde on pracuje? – nedůvěřivě se ušklíbla žena. – V jaké továrně?
– Proč by měl hned pracovat v továrně, aby dostával peníze?! Máš zastaralé názory na moderní život. Petr pracuje z domova.
– Tvůj Petřík lže! – rozhořčeně vykřikla Alena Vavřínová. – Jen ty tu dřeš. Na něm je vidět, že je podvodník!
– Mami, přestaň ho špinit! – rozzlobeně promluvila Veronika. – Tak zatím, zavolám ti.
Dívka si vzala své věci a vyrazila ke dveřím, nechtěla dál diskutovat s matkou, která ji unavovala svými podezřeními.
Téhož večera Veronika s Petrem našli jednopokojový byt, který Petr našel přes známé, a začali spolu bydlet.
Přes den Veronika studovala na pedagogické škole a večer si přivydělávala úklidem v dvou obchodech.
Petr pracoval výhradně z domova, Veronika do toho moc nezasahovala.
Hlavní bylo, že Petr vydělával peníze a společně platili nájem a jídlo.
Vše v jejich vztahu bylo zdánlivě v pořádku. Jediné, co Veroniku trápilo, bylo to, že ji Petr nepředstavil svým přátelům.
Veronika se o tom několikrát zmínila, ale Petr to vždy odbyl vtipem, a navrhl jí, aby si zvala své kamarádky k nim domů.
– Jak budeme slavit tvoje narozeniny? – zeptala se dívka po třech měsících.
– Nechce se mi nic slavit, – protáhl obličej Petr.
– Petře, je ti dvacet pět! To je jubileum! Musíme to oslavit, – trvala na svém Veronika.
– Nemáme peníze na restauraci…
– Pozveme tvé přátele k nám! Všechno připravím, vyjde to levněji. No tak, Petře, – začala Veronika přemlouvat a Petr nakonec podlehl.
Ve stanovený den Veronika strávila celý den u plotny a večer už nemohla stát na nohou.
Krájela saláty, smažila řízky, pekla kuře. Petr jí vůbec s ničím nepomohl.
V sedm hodin večer dorazili Petrův přátelé. Bylo jich víc, než bylo plánováno.
Byli velmi hluční, a Veronika z nich byla rychle unavená. Vymluvila se na práci a odešla na balkon.
Ale klidu si neužila. Po pár minutách za ní přišla Nika, známá jejího přítele.
– Máš štěstí, Verčo, ulovila jsi kluka s bytem, – záviděla kamarádka. – Věděla jsi to předem?
– S jakým bytem? Petr má byt? – udiveně se ptala Veronika.
– Samozřejmě, že má, – fňukala Nika. – Vždyť v něm bydlíte.
– Jak to? – Veronika nervózně zamrkala. – Mýlíš se, my si ho pronajímáme.
– To nemůžete, protože ten byt Petrovi zůstal po babičce z otcovy strany, já tady byla stokrát, a on tu žije už pět let, – oponovala dívka.
Veronika na Niku zírala a pokoušela se zorientovat v informacích, které právě získala.
– Ty jsi to nevěděla? – vykřikla dívka. – Nic ti neřekl? Asi si chtěl ověřit, jestli ti jde jen o peníze.
Nika se hlasitě rozesmála. Zdálo se, že to dělala naschvál, aby Veroniku zesměšnila.
– Petře, – oslovila dívka přítele pijícího s kamarády pivo, – musíme si promluvit!
– Tak později. Kluci vyprávějí super vtip, – Petr se na Veroniku pohrdavě otočil.
– Ne, promluvíme si teď! – trvala na svém dívka.
– Tak to řekni přede všemi, – řekl Petr a usrkl z plechovky.
– Proč jsi mi neřekl, že máš byt? – Veronika si výhrůžně dala ruce do boků.
– Nic nemám, – hrál si Petr na nevinného.
– A tenhle byt? Čí je?
– Ano, čí je? – ozvala se Nika zeza Veroniky. – Tvůj! Všichni přátelé to potvrdí!
– Ano, samozřejmě, – křičeli přátelé jeden přes druhého.
– Takže jsi mi lhal? Počkej, komu jsme platili nájem? – zarazila se dívka. – Tobě?
Petr se hloupě usmál a nervózně se zachechtal. Uvědomil si, že Veronika odhalila jeho lež.
Opravdu, všechny tři měsíce, co bydleli v bytě, šly peníze za nájem do Petrovy kapsy.
Petr si byt pronajal sám. Veronika nikdy neposlala peníze majiteli a nikdy ho ani neviděla.
Teď se ukázala krutá pravda o tom, že deset tisíc, které Veronika dávala Petrovi, šly přímo do jeho kapsy.
– Jak jsi jen mohl, Petře, ty podvodníku! – řekla dívka se slzami v očích a začala si sbírat věci.
S podvodníkem už nechtěla žít. Jeho lež a chamtivost zničily vše dobré mezi nimi. Téhož večera se Veronika vrátila k matce.
– Mami, měla jsi pravdu, – řekla se zlomeným hlasem a matce vyprávěla, jak ji Petr několik měsíců podváděl.
Po tomto incidentu se Veronika s bývalým přítelem už nikdy nesetkala. Nicméně, doslechla se, že Petr a Nika začali spolu bydlet.