Jmenuji se Jana Nováková a žiji v Táboře, kde Jihočeský kraj ukrývá své válečné jizvy a tiché říční zákruty. S Jakubem se známe od dětství. Vždy byl šprýmařem, milovníkem žen a pohodlného života. Osud mu však připravil krutou lekci a teď se zmítá v pasti vlastní výroby.
Jeho manželka Alžběta druhým rokem dře v Německu. Nechala mu dvě dospělé děti a odjela vydělávat. Vrací se jen na čtrnáct dní v létě – delší dovolenou jí zaměstnavatel nedovolí. Každý měsíc však pravidelně posílá peníze na společný účet. Nedávno jsme náhodou narazili na sebe u kavárny a on mě pozval na kávu. Přes horký šálek mi vylil svůj příběh hořký jako levné cigarety, tak absurdní, že dodnes nechápu, jak se do toho zamotal.
Když Alžběta odjela, Jakub rok snášel samotu, utěšoval se letmými schůzkami s bývalými známostmi. Pak si řekl: „Dost!“ Toužil po něžnosti, vášni, po těle v posteli. „Žijeme jen jednou!“ opakoval si. A zaměřil se na mladičkou Kristýnu, která ho dlouho lákala. Zprvu hrála nedostupnou, ale nakonec povolila. Krásná jako z módního časopisu, ale s povahou ďáblice. Vrtochy, scény, nekonečné nároky. A Jakub, měkký jako vosk v jejích rukou, plnil každé přání.
Věděl, že z takových vztahů nic dobrého nekouká, zvlášť když jste slaboch obětující vše pro úsměv krásné ženy. Kristýna ho oškubala jako husu. Nejprve peníze na oblečení a kosmetiku, pak na rekonstrukci jejího bytu, maturitní večírek synovi, novou televizi. Došlo to až k ojetému autu. Když došly úspory, sáhl na manželčin účet – vybíral tisícovky, myslel si, že si nikdo nevšimne. Jenže tajnosti vždy vyplavou na povrch. Alžběta se o nevěře dozvěděla – „dobří lidé“ poslali zprávu přes hranice. Roztřískala ho přes videohovor, řvala až se třásly okenní tabulky. Hrozila, že vše řekne dcerám – zbožňovaly otce, ale za tuto zradu by ho zavrhly. Dala ultimátum: vrátí se a podá na rozvod, pokud neopustí tu děvku.
Kristýna se však zakousla jako klíště. Tak štědrého „sponzora“ si nenechá utéct. Nejprve sehrála komedii s těhotenstvím – přísahala, že dítě porodí, hrála na city. Jakub v panice ji odvezl na dovolenou, aby ji přesvědčil k potratu. Souhlasila, ale vystavila účet – 50 000 Kč, které neměl. Musel vzít půjčku, topit se v dluzích. Zatímco si myslel, že noční můra skončila, Kristýna začala flirtovat s jeho šéfem. Ten pod jejím vlivem Jakuba na pracovišti šikanuje – ponižuje ho, hrozí vyhazovem. A pokud přijde o práci, jak splatí dluh? Stojí na pokraji propasti: práce visí na vlásku, finance mizí, svědomí hryže jako lačná liška.
Svěřil se mi, že uvažuje utéct za Alžbětou do Německa – opustit vše, plazit se u jejích nohou, žádat o milost. Snad tak zachrání alespoň zbytky života? Na rozloučenou hořce zašklebil: „Věděl jsem, že zadný dobrý skutek nezůstane nepotrestán, ale moje odměna chutná jako žluč.“ Odešel se svěšenou hlavou, já zůstala zírat do prázdného hrnku. Jakub si vykopal jámu sám – pro lacinou vášeň, pro holku, která z něj vysála vše: peníze, hrdost, rodinu. Alžběta dře v cizině, aby děti žily v dostatku, on ji vyměnil za rozmazlenou pijavici. Dcery by ho proklely – a právem.
Vidím, jak se topí, ale ptám se: Co bude dál? Kristýna ho vysaje do poslední kapky a odkopne. Šéf ho vyhodí z práce, zůstane bez rodiny, domova, s dluhy dusícími ho jako oprátka. Myslel si, že mládí se koupí, že láska je hračka v třpytivém balení. Teď platí – hořce, osaměle, s prázdnýma rukama. Alžběta ho možná přijme, ale odpustí? Já bych nedokázala. Zradil nejen ji, ale i děti, vnoučata, jež mohla rozjasnit jeho stáří. Místo toho mladá fúrie, která se mu směje za zády. Takový býval šprýmař – teď jen stín muže, jehož lekce ho bude pronásledovat do posledního dechu.