Ocitla jsem se v paradoxní situaci a nevím, jak z ní ven. Jsem Iva Nováková a pocházím z Plzně. Je mi 28 let a zoufale potřebuji vaši radu. Za sebou mám řadu nevydařených vztahů, kde jsem byla zrazena a zůstávala s rozbitým srdcem. Když jsem potkala Petra na břehu Jadranu, jeho vytrvalé námluvy mě zpočátku nechaly chladnou. Udržovala jsem odstup, byla jsem přesvědčená, že to bude jen letní romance. Ale Petr byl jiný – zdvořilý, inteligentní, upřímný až na dřeň. Vyznal mi lásku, okouzlil mě svým šarmem, a tím, jak byl připraven se mnou sdílet život. Měl prestižní práci, finanční stabilitu a dokázal se dobře postarat o rodinu.
Po dovolené jsme si udržovali kontakt. Já se vrátila do Plzně, on do Prahy, odkud pocházel. Večery jsme trávili na telefonu, a každou sobotu přijížděl za mnou na víkend. Postupně jsem začala věřit, že naše spojení má hlubší smysl. Když jsem přijala jeho žádost o ruku, Petr mě představil své rodině v Praze. Jeho rodiče mě přijali laskavě a s úsměvem. Při jejich přízni mi Petr slavnostně navlékl zásnubní prsten a jeho matka mě vzala do klenotnictví, abych si vybrala zlaté šperky, které bych ráda nosila.
Naplánovali jsme svatbu na polovinu září a čekali na návrat jeho bratra Ondřeje ze Švýcarska, kde pracoval. Petr ho chtěl moc představit. Když Ondřej přijel do Plzně, všechno se změnilo. Stačil jeden pohled a já věděla, že jsem ztracena. Nikdy jsem nezažila tak intenzivní přítomnost muže, srdce mi bilo jak šílené. Ondřej byl také evidentně zasažen. Hned ten večer mi volal a vyložil mi své city. Řekl mi, že pro Petra je manželství povinnost a stabilita, že já jsem ideální nevěstou pro jeho praktické požadavky. Ale že to není ta vášnivá láska, kterou jsem spatřila v jeho očích. Nedokáže si představit, že bych patřila jeho bratrovi.
Plakala jsem a vysvětlovala, že jsem už souhlasila, že by jeho rodiče byli zničení. Ale on neposlouchal. „Odejdi se mnou do Švýcarska, vezmeme se a budeme šťastní! Jinak je to agónie,“ naléhal. Trhala jsem se mezi vinou a touhou. Petr byl jistota a dobrota, Ondřej byl jako bouře, která mě vtahovala do hlubin vášně. Cítila jsem se jako zrádkyně jedněch citů a beznadějně zamilovaná do druhých.
Situace se zkomplikovala, když jsem si zlomila kotník a zápěstí. Po operacích a v sádře jsme museli svatbu odložit. Petr mě navštěvuje každý víkend, stará se o mě s láskou a čeká, až budu moct k oltáři. Ondřej mi z ciziny volá pětkrát denně, naléhá, ať se rozhodnu pro něj. Jeho slova mi zní ve svědomí, ale vášeň mě láká. Rozum, morálka a výchova mi říkají, ať zůstanu s Petrem a zapomenu na bláznovství s Ondřejem.
Neustále dumám, zda se nerozejít s oběma, abych nikoho nezradila. Ale je to správné? Bezesné noci se mi v hlavě střídají obrazy svatby s Petrem a líbání se s Ondřejem u švýcarského jezera. Jeden je moje pevnost, druhý můj oheň. Ondřej je připraven opustit kvůli mně vše, zatímco já se bojím, že svou volbou všechno zničím. Jak se mám rozhodnout mezi povinností a láskou? Jak se nestát zrádkyní všech, včetně sebe samé? Jsem lapena ve víru citů a nevím, jak dál. Prosím, poraďte mi.”