Ocitla jsem se v bláznivé situaci, a potřebuji vaše rady!
Jmenuji se Lenka Novotná, je mi 28 let a žiji v Pardubicích, kde se Labe klidně vine mezi historickými ulicemi. Mám za sebou řadu nevydařených vztahů, kde mě muži zklamali, opustili nebo využili, což mi zanechalo zlomené srdce. Proto když jsem se potkala s Martinem u Vltavy na jihu Čech, jeho neodbytné námluvy mě hned nerozpálily. Držela jsem si odstup s tím, že se jedná o frivolní dovolenkový flirt. Ale Martin byl jiný než ostatní – slušný, chytrý, a pravdomluvný. Přiznal se, že ho okouzlila má krása, inteligence a způsoby, a že jsem tou, s níž chce žít a zakládat rodinu. Měl solidní práci a zabezpečení – mohl by zajistit manželku i děti.
Po dovolené zůstala naše vazba neporušena. Vrátila jsem se do Pardubic, on do Prahy, odkud pochází. Každý večer mi volal, aniž by byl dotěrný, a každý pátek přijížděl za mnou, abychom spolu strávili víkend a každý den byli blíž a blíž. Postupně jsem mu uvěřila – byli jsme určeni jeden pro druhého, oba zkušení a připravení na vážné kroky. Jeho láska byla silnější než moje a dávala mi naději, že mě už více nezraní mužské hry a nevěry. Když jsem nakonec přijala jeho nabídku k sňatku, Martin mě vzal do Prahy, abych poznala jeho rodiče. Přijali mě s úsměvem a dokonce schválili jeho volbu. Před nimi mi slavnostně nasadil překrásný zásnubní prsten, a jeho matka mě vzala do klenotnictví vybrat zlatý náhrdelník a náušnice. Trvala na tom, abych si sama vybrala, co se mi líbí, a to mě hluboce dojalo.
Svatbu jsme plánovali na polovinu září – čekali jsme, až se jeho bratr Petr vrátí ze Švýcarska, kde žil a pracoval. Martin zářil nadšením, jak nás chce seznámit. Hned druhý den po Petrovu příjezdu ho přivezl do Pardubic. A tehdy se vše zhroutilo. Sotva jsme se potkali očima, ucítila jsem, že se mi podlamuje zem pod nohama. Nikdy mě mužská přítomnost tak nerozechvěla – srdce mi bylo v hrudi jako divé, dech se mi krátil. Viděla jsem, jak Petr ztuhl, ohromený, aniž by ode mě odvrátil pohled. Bylo to nevysvětlitelné: potkáte někoho, koho jste nikdy neviděli, a přitahuje vás to duševně i fyzicky jako přílivová vlna. Ten večer mi z Prahy volal a vyřkl vše. Jeho vášnivá slova mi stále znějí v uších, i když mi podlamují kolena. Řekl, že pro Martina je manželství povinností, stabilitou a řádem, a že jsem pro něj ideální ženou podle jeho přísných měřítek. Ale to není láska. Ne ta divoká, vše pohlcující vášeň, kterou viděl v mých očích. Nemůže žít s vědomím, že mě jeho bratr objímá a má.
Plakala jsem, snažíc se vysvětlit, že jsem dala slib, že jeho rodiče by to nesnesli, že musíme ty city potlačit, jak bolestivé by to mohlo být. Ale on neposlouchal. “Odejdeme do Švýcarska, vezmeme se tam a postavíme všechny před hotovou věc. Jinak je to agonie, pomalá smrt. Naše láska si nezaslouží hrob!” křičel do telefonu. Rozervaná mezi pocitem viny a ohněm v hrudi. Martin byl spolehlivý, dobrosrdečný, ale Petr byl jak bouře, kterou mě unáší do propasti vášně. Cítila jsem se jako zrádkyně vůči jednomu a beznadějně zamilovaná do druhého. A pak mi osud připravil zkoušku: na schodech v kanceláři jsem uklouzla, zlomila si kotník a ruku nad zápěstím. Dvě náročné operace, sádra, měsíce rehabilitace – svatbu jsme museli odložit.
Teď Martin přichází každý víkend do Pardubic, obklopen mě péčí a jemností, a ujišťuje mě, že na mě počká až do svatebního dne. Petr mi volá pětkrát denně ze Švýcarska, prosí mě, abych souhlasila s útěkem: „Přiletím, tajně tě vezmu a letadlem uneseme k sobě!“ Jeho hlas je jako jed, který otravuje mé svědomí, ale strašně mě láká. Srdce křičí: zvol si lásku, vrhni se do víru s Petrem! Ale rozum, výchova a morálka mi říkají: zůstaň s Martinem, zapomeň na to šílenství, nerozbij to, co je vystavěno. Jsem rozervaná. Někdy přemýšlím: možná bych měla oba smazat ze svého života? Odejít, abych nezraňovala jednoho a netrápila se kvůli druhému? Ale je to správné?
Nemohu spát, představuji si, jak mi Martin navléká prsten, a pak jak mě Petr líbá v nějakém švýcarském městečku u jezera. Jeden je mou pevností, druhý mým ohněm. Martinovi rodiče mě přijali jako dceru, a já se chystám rozbít jim srdce. Petr je ochoten opustit svou rodinu kvůli mně, a já se bojím, že zničím jeho život, pokud odmítnu. Jak vybrat mezi povinností a vášní? Jak se nestat tou, kdo zrazuje všechny – i sebe sama? Jsem ve slepé uličce, v tomto chaosu citů nevím, jak jít dál s touto láskou, která mě roztrhává.”