Každý člověk si v paměti uchovává okamžiky, které nikdy nezapomene.
A já mám takovou noc. Noc, která navždy zůstane v mé mysli, i když mi je skoro 40 let.
Ale začnu od začátku.
Narodil jsem se ve vazbě
Na svět jsem přišel ne v útulném domě, ale za mřížemi vězení.
Moje matka byla uvězněna, když byla v pátém měsíci těhotenství. Otec ji opustil hned po zatčení a od té doby se v našem životě neobjevil. Bylo mu jedno, jestli žije, nebo zda se mu narodí syn.
Máma byla napůl Češka, napůl Romka a pracovala jako účetní v konzervárně. Obvinili ji z krádeže nemalé částky peněz, ale důkazy se nikdy nenašly, stejně jako peníze.
Několik měsíců jsem žil s ní v cele, dokud mě krmila. Poté mě převezli do dětského domova „Matka a dítě“, kde čekali na adopci.
Ale nikdo mě nechtěl vzít.
Když mi byly tři, máma zemřela. Její tvář si už ani nepamatuji.
Po její smrti jsem se ocitl v dětském domově.
Na život tam se snažím nevzpomínat.
Ale existuje jeden okamžik, ke kterému se vracím znovu a znovu.
První opravdová silvestrovská noc
Ve věku sedmi let mě na silvestrovskou noc vzala k sobě jedna rodina.
Netušil jsem, proč si vybrali právě mě. Možná si mě chtěli vzít z lítosti, nebo chtěli udělat dobrý skutek před svátky.
Ale v tu chvíli mi to nebylo důležité.
Byl jsem v pohádce.
Nikdy předtím jsem neviděl Svatého Mikuláše. Nikdy jsem neviděl televizi. Nikdy jsem nejedl tolik sladkostí.
Pohostili mě u svátečního stolu a poté mě uložili spát.
Ale v půlnoci mě vzbudili.
„Pojď sem,“ řekla hostitelka a vedla mě do obývacího pokoje.
Stál jsem na prahu.
Před sebou jsem viděl obrovský stromeček, ozdobený spoustou girland a hračkami. Světélkoval a vyzařoval všechny barvy, připadal mi jako zázrak.
Nemohl jsem od něj odtrhnout oči.
Stál jsem tam jako jeden z kluků Gavra, kterému poprvé ukázali kouzlo.
A pak se stalo něco ještě úžasnějšího.
Do pokoje vešel pravý Svatý Mikuláš.
Usmál se na mě, natáhl sáček a řekl:
„To je pro tebe.“
Dostal jsem svůj první vánoční dárek – hračku, teplý vlněný šál a rukavice.
Byl jsem šťastný.
Návrat do reality
Ráno kouzlo pokračovalo.
Jedl jsem sladkosti, sledoval, jak si celá rodina vzájemně vyměňuje dárky, a poslouchal písně z televize.
Připadalo mi, že jsem součástí tohoto světa.
Ale k večeru mě odvezli zpět do dětského domova.
Znovu jsem se ocitl mezi chladnými zdmi, mezi dětmi, kterým nikdo nedával dárky, mezi vychovateli, kteří byli unaveni naší činností.
A přesto jsem nebyl jako dřív.
Věděl jsem, že někde je jiný svět. Svět, kde je štěstí.
Uplynuly roky…
Teď jsem dospělý. Mám rodinu, dvě úžasné děti.
Ale Nový rok pro mě zůstane navždy tím nejdůležitějším svátkem.
Každý rok kupuji stromeček. Ten největší. Možná proto, že chci znovu prožít ten moment, kdy jsem poprvé viděl to kouzlo.
Stále si uchovávám červený šál, který mi tehdy dal Mikuláš.
Otázka bez odpovědi
Můj otec mě nikdy nenašel. Ani se jednou nepokusil zjistit, co se mnou je.
Na matku myslím s láskou.
Ve svém srdci ji vždy nazývám Bohorodičkou.
A nepřestávám si klást otázku: Byla v něčem vinen?
Nebo se jen stala obětí cizích hříchů?
