Můj známý jí považoval za zlou matku a špatnou manželku.
Jedna moje známá, matka tří dětí, se nedávno znovu vdala. Jak se jí to podařilo, je pro mě velkou záhadou. Ne, nešlo o to, že by matky s mnoha dětmi nemohly najít manžela. Mohou, pokud je někdo miluje! Jenže, jak si ji pamatuji z prvního manželství, byla vždy považována za „nejhorší matku a nejhorší manželku“.
Několikrát jsem v jejím „předchozím“ životě byla u ní doma. Vždy si ji pamatuji unavenou, vyčerpanou, ztracenou.
Někdy jí připalovala kaše, nejmladší chodil hodiny v mokrých punčochách, a ona se trhala mezi ním, prostředním dítětem a jeho úkoly, plotnou, a než se dostala k tomu, aby vyměnila mokré věci. Musela stihnout připravit večeři, protože manžel brzy přijde z práce. Také se snažila uklidit, protože měl rád pořádek.
Sbírala hračky, házela je do krabic. A mezitím znovu rozesílala e-maily, protože si ještě přivydělávala, jelikož manželův plat nebyl dostatečný… To vše se proměňovalo ve věčný chaos.
Přišel manžel, podíval se na nepořádek a v náznaku řekl:
– Dej kočce vodu! Udělej alespoň něco užitečného…
Napůl žertem, napůl vážně. Ale já na ty jeho slova nikdy nezapomenu. A moje přítelkyně nechala všeho, nalila kočce vodu s omluvným úsměvem. Aby udělala alespoň něco užitečného během dne.
Tehdy jsem udělala chybu. Napůl žertem, abych atmosféru trochu odlehčila, jsem navrhla, aby všechny ty kočky a nedokončené večeře hodila za hlavu, vzala děti, nalíčila se (to pro ni) a šla do kavárny.
– Vezmu i své děti.
– Je už stará na to, aby se líčila! – odsekl její manžel. Taky jen jako vtip…
Dívala jsem se na tu ženu a s hrůzou si uvědomila, že je vlastně mladší než já. A jestli je ona stařena, kdo jsem potom já?
Omluvila se a řekla, že milují domácí jídlo. A začala prostírat stůl, za kterým čekal manžel. A vedle děti zase rozhazovaly hračky, a ona je nějakou „třetí“ rukou sbírala, protože manžel měl rád pořádek. Její telefon pískal, pravděpodobně pracovní e-maily.
– Přestaň sedět celý den na internetu, – řekl manžel.
Rozloučila jsem se a odešla.
„Jsem sama vina“
Ne, sama nikdy nikomu ani slovem nepostěžovala. Nikdy! Ať jste se jí zeptali jakkoliv, vždy říkala, že je všechno v pořádku. A čím šedivější a zelenkavější vypadala, tím víc přesvědčeně tvrdila: „Všechno je v pořádku!“
Skrývala své uhaslé, bezbarvé oči. Ale vždycky jsme měli hodně společných známých. A ti mi občas říkali, že její tchyně je s ní velmi nespokojená. Snacha je špatná matka, protože nejmladší spadl z kola a rozbil si obočí. Muselo se zašívat. Je potřeba se starat, a ne ztrácet čas…
Snacha je špatná manželka, protože doma je nepořádek a děti s manželem nejsou dobře nakrmení.
Jednou šel manžel té ženy do školy a pak doma vznikl skandál. Starší něco pokazil, a vše proto, že „špatná matka“ se nevěnuje pořádnému výchově. Říkali, že začala brát antidepresiva, protože ano, špatná matka a špatná manželka. Nic nedělá a není schopná něco udělat … A dokonce i děti to pochopily.
– Mami, ty jsi špatná! – křičel nejmladší na ulici, když jsme spolu šli ven. – Nepřečteš mi knížku.
Vytáhla z kabelky onu knížku a beznadějně a unaveně začala číst. Strašně moc chtěla být dobrou matkou.
Potom se rozvedli. Manžel si našel jinou ženu. Asi dobrou manželku a hospodyni. Ale přece jen poctivě platí alimenty a komunikuje s dětmi.
– No, tak to je, – jen řekla na mé dotazy ta známá. – Možná jsem sama vina.
Pak se s dětmi přestěhovala, vyměnili byt, a dlouho jsme se neviděli.
“Z ošklivého káčátka – v labuť”
Čas běžel a nedávno jsme se „našly“ na sociálních sítích. Napsala mi ona sama. Byla jsem překvapená. Na profilové fotce se na mě dívala úplně jiná, neznámá žena. Výrazná, krásná, šťastná a plná energie. Zaujalo mě to a navrhla jsem, abychom se setkaly.
Sešly jsme se v kavárně. A nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byla skutečně jiná. Sebevědomá v sobě, životě i lidech. Tehdy jsem se dozvěděla, že se znovu vdala.
– Sama nevím, proč si mě všiml, – sdílela. – Byla jsem ve stavu přežití…
Ale muž se nevzdal, pečoval o ni, spřátelil se s jejími dětmi, učinil jí nabídku.
A ukázalo se, že je tou nejlepší matkou a nejlepší manželkou. Když spálila míchaná vejce, byla nejlepší hospodyní.
A hned druhý den pekla koláče, protože byla nejlepší. A chtěla dělat radost.
Doma nepořádek – báječná matka a manželka. Protože uklidit všichni společně a přitom se bavit může být také skvělé.
Ukázalo se, že není nutné taha jedněmi taškami z obchodu a přitom vás upozorní, že jste opět na něco zapomněla. Protože se prý zabýváte nesmysly. Je možné jet nakupovat společně a smát se, pokud něco zapomenou.
Ukázalo se, že ona vůbec není stařenou, ale nejkrásnější ženou na světě. A teď již večer upravuje účes, aby jen tak přivítala toho, kdo ji považuje za krásku.
Ukázalo se, že je velmi šikovná, protože navíc ještě stihne přivydělávat. Ale to není nutné. Jen když si to sama přeje.
Ukázalo se, že není to bezvýznamné nic, čím se po tolik let považovala. A to vše jen proto, že ji milují, chválí a váží si jí. A ne kritizují.
… Poslouchala jsem ji a byla udivená. Pak si pro ni přijel její nový manžel. A já všechno pochopila. Víš, on se na ni díval tak, že ona skutečně vzkvétala. Nebylo možné nekvést. Mluvil a staral se o ni tak, že nemohla nebýt tou nejkrásnější ženou na světě.
Přijel i s jejími třemi dětmi. Viděla jsem je jen krátce. Ale i tak jsem si všimla, že je tou nejlepší matkou. Podle toho, jak se děti chovaly.
A to vše proto, že vedle ní byl člověk, který jí pomohl tomu uvěřit. Z ošklivého káčátka vytvořil nádhernou labuť… Je to tak důležité, když máte vedle sebe někoho, kdo vám pomůže stát se tou labutí. Protože labuť potřebuje čas, sílu a lásku, aby rozprostřela křídla.
Ne, nechci nic konkrétního říct. Nechci nikoho vinit. V životě se dějí různé věci. Ale takový je ten příběh. A velmi bych mě zajímal, co si myslí první manžel.
