„Ano, požádala jsem o peníze na pokrytí nákladů na péči o vnoučata během letních prázdnin. Moje penze není nafukovací!“
Moje snacha letos prohlásila, že na letní prázdniny nebude hlídat vnoučata. Dcera a zeť pracují celé léto, takže nemají možnost se o syny starat. Ani letos nemají nárok na dovolenou. Prosili matku snachy, aby si alespoň na týden vzala vnoučata k sobě, ale ta to odmítla:
„Nechci na sebe brát takovou zodpovědnost!“
Vnoučata už chodí do školy. Jakápak zodpovědnost? Nakrmit je a nechat je hrát si na dvorku – žádné jiné starosti s nimi nejsou. To nejsou miminka, kterým je potřeba měnit pleny, prát plenky a celý den je nosit na rukou.
Můj syn například vyrůstal na venkově. Od malička jsem ho posílala k mámě na prázdniny. Tehdy všechny děti vyrůstaly na vesnicích, zatímco rodiče pracovali. A nikdo nepřemýšlel o zodpovědnosti, protože časy byly jiné.
Celkově mi syn zavolal a začal si stěžovat, že jim situace neumožňuje jiný výběr.
„Budou tedy celé dny zavření v bytě,“ povzdechl si.
„No, mohu je vzít na chatu,“ odpověděla jsem.
„Vážně? Mami, to bys nám moc pomohla.“
„Není to pro mě těžké. Nechci, aby vnoučata strávila celé léto mezi čtyřmi stěnami.“
Snacha byla pochopitelně také ráda za mou iniciativu. Nemáme s ní nejlepší vztahy, ale to jsou drobnosti. Hned jsem ale synovi řekla:
„Jen mi musíte dát peníze na jejich výdaje, protože moje penze není nafukovací.“
On ztratil řeč. Stejně jako jeho manželka. Očividně si mysleli, že se o děti budu starat celé léto sama. Vědí vůbec, jaká je moje penze? Je to nereálné!
„A kolik potřebuješ peněz?“
„Ne já, ale vnoučata. Přibližně 10 000 Kč na každého za měsíc.“
Snacha se škodobijsky usmála. Odtáhla syna stranou a začala mu něco šeptat do ucha. Ale neodhadla vzdálenost — všechno jsem slyšela.
„Budu jí muset dát půlku své výplaty!“ rozčilovala se snacha.
„A co? Vidíš jinou možnost?“
„Možná tábor?“
„A víš, kolik stojí? Musíme dát dvě výplaty! Navíc pro tábor jsou děti ještě malé. Peníze moje matka nežádá pro sebe, ale na krmení a zábavu pro děti. Víš sama, jak je dnes všechno drahé.“
„Tvojí maminka by si nemusela říkat o takové částky. Ví, že máme hypotéku. A já jsem nedávno nastoupila do práce. Není to lidské.“
„A tvoje matka je lidská? Nechtěla ani na týden hlídat vnoučata, zatímco moje je připravena je vzít na celé léto!“ neudržel se syn.
Celkově mě syn podpořil. Dali mi peníze na celé léto a odjeli. Snacha si stěžovala na problémy s penězi, ale někde našla těch 60 000 Kč.
My s vnoučaty jsme strávili skvělé léto. Ničeho se jim nedostávalo. Kupovala jsem sladkosti, hračky a dokonce i něco z oblečení.
Každou neděli přijíždí do naší vesnice pán s autem, který prodává hračky. Jak bych jim mohla odepřít nákup? Prodávají tam všelijaké drobnosti, ale mají svou cenu.
Rodiče si přijeli pro děti na konci srpna. A víte, co bylo nejzajímavější? Snacha chtěla, abych sepsala všechny výdaje, abych věděla, na co byly peníze utraceny.
„Promiň, drahá, ale nemám všechny nákupy zapsané.“
„No, když jste žádala o peníze, měl by existovat i výkaz. Co když jste celou částku utratila pro sebe?“ rozčilovala se.
„To o mně máš takovou představu, že?“
„No, nevím, na co lze utratit 20 000 Kč za měsíc, když máme vlastní zeleninu a ovoce. Na chatě žádné zvláštní zábavy nejsou. Dali jste jim do ruky okurku a pustili je si hrát a peníze si schovala!“
„Jak si o mně vůbec můžeš něco takového myslet! Mohla by ses alespoň zeptat, co děti jedly! Ani den bez masa! Jezdili jsme skoro každý víkend do města na atrakce a to nejsou tři halíře.“
„Nemohu uvěřit, že jste utratila vše do posledního haléře.“
„Kdyby tě to tolik zajímalo, i moje penze šla na pokrytí nákladů. Můžeš se dětí zeptat, co jsem jim kupovala, ale účtenky nemám — měla jsi mi to říct hned, že mám vše schovávat.“
Mrzí mě, že syn tohle vše neslyšel. Nechtěla jsem ho do konfliktu zatahovat, protože by se jistě s manželkou pohádali.
Snacha stále přepočítávala výdaje a myslela si, že jsem se obohatila. Kdybych nebrala peníze, děti by určitě běhaly s okurkou v zubech a zmrzlinu by dostaly jednou týdně. Takové prázdniny chtěla? Příští rok to tak zařídíme!
