Nedávno jsem navštívil svého syna Jakuba. Přesněji řečeno, přijel jsem mu pomoci. Jakub se totiž rozhodl nalepit nové tapety a požádal mě o pomoc. Samozřejmě jsem mu nemohl odmítnout.
Vzal jsem si dovolenou a jel k Jakubovi. Bydlí 250 kilometrů ode mě. Přijel jsem ve středu. Měli jsme několik dní na to, abychom všechno stihli. Byli jsme si jistí, že vše dokončíme včas.
První den jsme vytapetovali jednu místnost, druhý den druhou. Jednoho večera ale zazvonil telefon. Můj syn zvedl sluchátko a řekl:
– Ano, přijďte! To je skvělé! Budu rád, když vás všechny uvidím! Seznamte se s mými novými přáteli! Jídlo si přinesou sami!
Zeptal jsem se:
– Kdo to je?
– Hosté! Pět lidí! A do té doby musíme vytapetovat tento pokoj.
Byl jsem úplně v šoku:
Jakube! Co to za hosté?! Nemáme žádné jídlo! V lednici máme jen smažená vejce a ta pro všechny nestačí!
– Neboj se, tati! Všechno bude v pořádku! Hosté si jídlo přinesou sami! Nám jen zbývá nachystat nádobí a čaj.
Byl jsem velmi překvapený. Jsem zvyklý na něco jiného: že když se zvou hosté, je třeba nakoupit suroviny a připravit spoustu jídla. Ale můj syn říkal, že u nich je to jiné.
Měli jsme čas dokončit tapetování, osprchovat se a dát se do pořádku. A pak se začali scházet Jakubovi hosté. Každý z nich přinesl dvě jídla. Někdo přinesl guláš a knedlíky, někdo bramborový salát a koláče, někdo špízy a salát. A Jakub jen postavil konvici na čaj, med a cukr. Ukázalo se, že pro tuto příležitost už zakoupil jednorázové nádobí.
Stůl byl skvělý. Všichni si s chutí dali, pak pili čaj. A pak jedna dáma začala zpívat a my se přidali. Večer byl velmi veselý, rodinný a dojemný.
Na závěr každý host odnesl své nádobí a odešel. A my s Jakubem umyli jen šálky a lžičky, a talíře jsme jednoduše vyhodili do koše. Trvalo to maximálně deset minut.
Pak jsem se Jakuba zeptal: kdo to vymyslel? A on mi řekl:
– Dříve jsme také přijímali hosty, jak říkáš. Ale bylo to tak zdlouhavé a drahé. A tak jsme se s přáteli poradili a rozhodli jsme se, že se budeme setkávat každý u druhého, a každý musí přinést dvě jídla. Hostiteli pak zbývá jen nachystat nádobí a čaj. Začali jsme se takto setkávat, nám všem se to opravdu líbilo, a teď se scházíme takhle pořád!
Mně se to také velmi líbilo. Vyprávěl jsem o tom svým přátelům a známým. Ale jim se to nějak nelíbilo. A to je škoda!
Dokonce odmítli zkusit taková setkání. A to je smůla, myslím, že je to velmi dobrý nápad.