“Samozřejmě, že jsem požádala o peníze na péči o vnoučata během letních prázdnin. Moje důchod není z gumy!”
Tchyně tento rok oznámila, že na prázdniny vnoučata hlídat nebude. Snacha se zetěm pracují celé léto, takže nemají možnost se o své syny starat. Dovolenou si letos ani nezaslouží.
Žádali matku snachy, aby si vnoučata alespoň na týden vzala k sobě, ale ona tvrdě odmítla:
„Nechci si brát na sebe takovou zodpovědnost!“
Vnoučata už jsou školáci, jaká zodpovědnost? Nakrmit a nechat hrát na dvoře – s těmito dětmi žádné velké starosti nejsou. Nejsou to miminka, kterým je třeba měnit pleny, prát látkové pleny a celý den je nosit na rukou.
Například můj syn vyrůstal na venkově. Každé prázdniny jsem ho posílala k mojí mamince. Tehdy všechny děti vyrůstaly po vesnicích a rodiče pracovali. Nikdo nepřemýšlel o zodpovědnosti, protože doba byla jiná.
Jednou mi syn zavolal a začal lamentovat, že jsou ve slepé uličce.
„Pak budou celý den zavření v bytě,“ vzdychl.
„Mohu je vzít k sobě na chalupu,“ odpověděla jsem mu.
„Opravdu? Maminko, moc nám pomůžeš.“
„Není to pro mě žádný problém. A hlavně nechci, aby vnoučata strávila celé léto mezi čtyřmi stěnami.“
Snacha byla samozřejmě také ráda za mou iniciativu. Máme sice napjaté vztahy, ale to jsou maličkosti. Hned jsem však synovi řekla: „Jen mi dejte peníze na jejich obstarání, protože můj důchod není z gumy.“
Vytřeštil oči, stejně jako jeho manželka. Mysleli si zřejmě, že děti budu celé léto podporovat sama. Mají vůbec představu, jaký mám důchod? To je nereálné!
„Kolik potřebuješ peněz?“
„Ne já, ale vnoučata. Asi 10 000 na každého měsíčně.“
Snacha se jízlivě usmála. Odtáhla syna stranou a začala mu něco šeptat do ucha. Jenže špatně odhadla vzdálenost – všechno jsem slyšela.
„Budu jí muset dát polovinu mzdy!“ rozčilovala se snacha.
„A co jako? Vidíš jinou cestu?“
„Napadá mě tábor.“
„A zjišťovala jsi ceny? Museli bychom odevzdat celkem dvě výplaty! Navíc, děti jsou na tábor ještě malé. Tvé mámě nejde o sebe, ale o to, aby měla na jídlo a zábavu pro děti. Víš, jak je dneska všechno drahé.“
„Tvoje máma nemusela říkat takovou sumu. Je si přece vědoma naší hypotéky. A já jsem teď začala pracovat. To není lidské jednání.“
„A tvá matka se zachovala lidsky? Nechtěla být s vnoučaty ani týden, kdežto moje je připravena vzít na celé léto!“ syn nevydržel.
Syn mě podporoval. Dali mi peníze na celé léto a odjeli. Snacha si stěžovala na peníze, ale kde se vzalo 60 000!
S vnoučaty jsme strávili báječné léto. Nevzali jsme jim nic, co by potřebovali. Kupovala jsem sladkosti, hračky, dokonce něco z oblečení. Každou neděli k nám do vesnice přijíždí muž s autem a prodává hračky. Jak bych jim to mohla odepřít? Prodává maličkosti, ale něco stojí.
Rodiče dorazili pro děti na konci srpna. A víte, co bylo nejzajímavější? Snacha chtěla, abych podala zprávu, na co jsem ty peníze utratila.
„Promiň, milá, ale nákupy jsem si nezapisovala.“
„Když jsi chtěla peníze, tak by měl být i výkaz. A co když jsi utratila všechno pro sebe?“ rozčilila se.
„To si o mně myslíš?“
„Jen nevím, na co utratit 20 000 měsíčně, když máme vlastní zeleninu a ovoce. Na chalupě se velké zábavy nekonají. Dali jste jim do ruky okurku a poslali je ven, abyste si přivlastnili peníze!“
„Jak mě můžeš takhle soudit! Mohla jsi alespoň zjistit, čím se děti stravovaly. Ani jeden den bez masa! A do města jsme jezdili téměř každý víkend na atrakce, což není zadarmo.“
„Nevěřím, že jsi všechno utratila.“
„I můj důchod byl potřeba, když už tě to tak zajímá. Můžeš se dětí zeptat, co jsem jim kupovala, ale účty nemám – měla jsi říct předem, že bych je měla schovávat.“
Je mi líto, že syn to neslyšel. Nechci ho zapojit do konfliktu, protože by se s manželkou určitě pohádali.
Snacha počítá všechny výdaje a myslí si, že jsem zbohatla. Mohla jsem si peníze nevzít, ale pak by děti opravdu jen běhaly s okurkou v puse a zmrzlina by byla jednou týdně. Takové prázdniny chtěla? Příští rok uvidíme.
