Cože? Hosté? Ach bože! Čím je budeme krmit? Nic tu přece není! – zarazila jsem se. – Neboj! Sami přinesou občerstvení!

Dobré zprávy

Nedávno jsem navštívil svého syna Jakuba. Přesněji řečeno, přijel jsem mu pomoci. Jakub se totiž rozhodl vymalovat nový byt a požádal mě o pomoc. Samozřejmě jsem nemohl synovu žádost odmítnout.

Vzal jsem si dovolenou v práci a vydal se k Jakubovi. Bydlí 250 kilometrů ode mě. Přijel jsem ve středu. Měli jsme několik dní na to, abychom všechno zvládli. Byli jsme si jistí, že to stihneme včas.

První den jsme vymalovali jeden pokoj, druhý den další. A pak jednoho večera zazvonil telefon. Můj syn zvedl sluchátko a řekl:

– Ano, přijďte! Skvělé! Budu moc rád vás všechny vidět! Seznamte se s novými přáteli! Sami přinesou jídlo!

Zeptal jsem se:

– Kdo to je?

– Hosté! Pět lidí! A do té doby musíme vymalovat obývací pokoj.

Byl jsem naprosto v šoku:

Jakube! Jací hosté?! Nemáme žádné jídlo! V lednici máme jen vajíčka a ty pro všechny nestačí!

– Nebuď tak znepokojený, tati! Všechno bude v pořádku! Hosté sami přinesou jídlo! A nám zůstane jen připravit nádobí a čaj.

Byl jsem velmi překvapený. Byl jsem zvyklý na něco jiného: když zveme hosty, musíme koupit potraviny a připravit hodně jídla. Ale můj syn řekl, že pro ně je to úplně jiné.

Měli jsme čas vymalovat obývací pokoj, dát si sprchu a připravit se. Poté začali přicházet hosté mého syna. Každý z nich přinesl dvě jídla. Někdo přinesl guláš a knedlíky, někdo bramborový salát a koláče, někdo špízy a zeleninový salát. A Jakub jen postavil varnou konvici, med a cukr. Ukazuje se, že pro tuto příležitost už Jakub koupil jednorázové nádobí.

Stůl vypadal luxusně. Všichni jedli s chutí, pak pili čaj. A pak jedna žena začala zpívat a my jsme se k ní přidali. Večer byl velmi veselý, rodinný a dojemný.

Pak si každý host vzal své nádobí a odešel. A my s Jakubem jsme umyli jen hrnky a lžíce, a talíře jsme prostě vyhodili do koše. To nezabralo víc než deset minut.

Pak jsem se Jakuba zeptal: kdo to vymyslel? A on mi odpověděl:

– Dříve jsme také tak přijímali hosty, jak říkáš ty. Ale je to tak zdlouhavé a drahé. A tak jsme se s přáteli dohodli, že se budeme scházet u každého domova na střídačku a každý musí přinést dvě jídla. A hostiteli zůstane jen připravit nádobí a čaj. Začali jsme se tak scházet, všem se to moc líbilo, a teď se scházíme takhle pravidelně!

Mně se to také moc líbilo. Řekl jsem o tom svým přátelům a známým. Ale jim se to z nějakého důvodu nelíbilo. Škoda!

Dokonce odmítli to zkusit. A je to škoda, myslím, že je to velmi dobrý nápad.

Rate article
Add a comment