Muž vešel do bytu a zůstal stát s otevřenými ústy… Před půl rokem mu darovali malou kočičku, kterou pojmenovali Kulíšek. Neteř, která ho občas navštěvovala se svou rodinou, našla koťátko na ulici. Při předání mu řekla:
„Žiješ sám. Stále si nemůžeš najít partnerku. Tvá práce je stresující. Autobusák. Přijdeš domů a někdo tě tu vítá. Kočky vytvářejí útulno a klid…“
No podívejme! Věřil tomu. A proč taky ne, pomyslel si. Možná je to pravda. Přijdeš domů, celý vyšťavený z cestujících a řidičů, kteří nechtějí dát přednost, a tady na tebe čeká klidně na gauči. Mňouká a přede. Raduje se, leze na klín a chce, aby ho pohladili.
No, chápete, dámy a pánové, takhle si to naivně představoval. Kočka nesplnila očekávání. Z poslušného a přátelského kotěte se stal pubertální divoch. Neměla ráda sezení na rukou a hladění, ale na hraní… Kdykoliv!
Z nezkušenosti si muž pořídil plácačku na mouchy, kterou mlátil mouchy. Malé svižné nebo velké, kterým z nějakého důvodu říkali hovniválové.
A Kulíšek muže pečlivě sledoval, jak ty mouchy mlátí. Pravděpodobně si to pamatoval a sbíral informace. A jednoho dne se rozhodl potěšit svého člověka. A skutečně se mu to povedlo…
Nuže, vraťme se k tomu okamžiku, odkud jsme začali.
***
Muž vstoupil do bytu a zůstal stát s otevřenými ústy. Nic! Nic v jeho bytě už neleželo ani nestálo tam, kde mělo. Pohroma byla tak velká, že by se dalo předpokládat, že dvě gangsterské bandy u něj doma rozpoutaly bitvu a používaly… hole!
Židle byly převráceny. Vázy, sklenice a vůbec všechno, co stálo nebo leželo na stole, parapetech a komodách, teď pokrývalo podlahu, rovnoměrně rozptýlené střepy skla, hlíny a plastu…
Záclony připomínaly pruhy sukně nějaké módní dámy a v kuchyni… Kečup protékal do nasolených rajčat a marmelády. Na hromádkách tam byly rozesypány sůl, cukr a pepř. Vidličky a lžíce ležely v hromádkách. Záclony v kuchyni byly strženy i s tyčkami a ležely ve vší té nádheře, a na úplně prázdném jídelním stole…
Seděl velmi spokojený Kulíšek a před ním byla moucha. Obrovská, jako letadlo. Kulíšek se na muže díval očima vítěze a spokojeně se přikrčil.
No, teď! Teď ho muž pochválí. Celý den, bez přestání a bez odpočinku, se honil po bytě, chytal tu drzou mouchu. Byl strašně unavený, ale chytil ji! A teď ji může předložit a získat zaslouženou odměnu.
Z takových příjemných myšlenek Kulíšek začal přerozvírat packy.
Muž zvedl židli a posadil se na ni. Nevěděl, co by měl udělat jako první. Uklízet, večeřet, nebo křičet na Kulíška, ale dlouho přemýšlet nemusel. Protože někdo zazvonil. Vstal a došel do předsíně, kde otevřel. Nyní jeho úžas ještě vzrostl.
V chodbě stáli tři policisté a za nimi asi deset sousedů. Policisté měli ruce na pažbách zbraní.
„Byli jsme zavoláni…“ začal jeden z nich.
„Mnohokrát,“ dodal další. „A řekli, že ve vašem bytě se děje něco velmi špatného. Padají nábytek a rozbíjejí se talíře. A ozývá se strašný jekot a řev. Nemohl byste nás pustit do bytu, abychom se ujistili, že je vše v pořádku, a vy… pro jistotu… zvedněte ruce, prosím, překřižte je na hlavě a ustupte do rohu místnosti.”
Sousedé se dívali na muže s obavami a odsouzením.
„Á-á-á… Tak to je,“ řekl muž. A pokračoval: „Prosím, pojďte dál!“
Ustoupil do rohu místnosti a překřížil ruce na hlavě.
Policisté procházeli bytem, sledovali strašlivou pohromu a něco hledali, chodili z místnosti do místnosti.
„Co hledáte?“ zeptal se muž.
„Tělo,“ odpověděl jeden z policistů. „A vaše vysvětlení toho, co se stalo.“
„Ach, tělo! Tělo vám teď ukážu,“ souhlasil muž.
Policisté okamžitě zpozorněli a položili ruce na pažby zbraní. Opatrně, podél zdi, snažíc se nedělat žádné prudké pohyby, muž přešel ke kuchyni. A rozrazil dveře s širokým gestem.
„Prosím!“ řekl. „Tady je tělo.“
Policisté ho odstrčili stranou a vrazili do kuchyně.
Tělo sedělo na stole a drze se usmívalo. Tělu se líbila pozornost. A před ním byla moucha.
Několik vteřin bylo v místnosti ticho, zatímco policisté přicházeli k sobě a rozhlíželi se. A pak se v jejich očích začalo vyjasňovat. První se rozesmál ten, kdo začal mluvit, a za ním to prolomilo i ostatní.
Smáli se a nemohli se zastavit, a Kulíšek se na ně díval a na muže vítězným pohledem, jako by říkal: „No vidíš. Všichni jsou spokojeni. A to znamená, že mé úsilí nebylo marné!“
Pak se policisté ještě půl hodiny fotili s mouchou a Kulíškem v náručí na pozadí jeho zdemolované kuchyně. Všichni se smáli a byli velmi spokojeni. Nejvíce ze všech se radoval kocour. Jeho snaha byla oceněna.
***
Když policie a sousedé odešli, muž se opět posadil na židli.
„Pomohu vám,“ slyšel hlas a otočil se.
Vedle stála žena z prvního patra.
„Dnes mám volno,“ řekla a usmála se. „Sám byste to dělal do noci, ale spolu to zvládneme rychle.“
„Je mi nepříjemné vás obtěžovat,“ zrozpačitěl muž.
„Ale ne!“ usmála se na něj žena. „Je to v pořádku. Nemám co dělat. Jsem sama. Nemám nikoho. Jen maminku. Bydlí nedaleko. A budete toho darebáka nějak trestat, nebo alespoň kárat?“ zeptala se a kývla na Kulíška.
Ten seděl na stole v kuchyni a pravou packou honil tlustou mouchu.
„Což o to, kárat…“ povzdechl si muž. „Teď ho půjdu pokárat…“
Vstal a přistoupil ke Kulíškovi, vzal ho do náruče:
„Ty jsi takový darebný darebáček! Jak jsi to mohl udělat? To se nedělá.“
Kulíšek šoupal packami – táta ho kára. A to tak hezky a mírně, že se neudržel a natažený olízl svého člověka přímo na levou tvář, a muž… políbil ho na čumáček.
„No a fajn. To jsi šikulka,“ řekl mu Kulíškovi. „Tak to jsi pochopil správně. Že už se tohle nesmí opakovat.“
A postavil kocoura na zem. Kulíšek zvedl ocas a šel se otírat o nohy ženy. Ta se smála.
„Jak pěkně jste ho pokáral,“ usmála se. „Proč jsem si vás dříve nevšimla?“
„Nevím,“ odpověděl muž. „Možná proto, že jsem dřív nebyl šťastný, ale od chvíle, co mám Kulíška, přibylo štěstí.“
A rukou ukázal na pohromu, kterou kocour způsobil.
Žena zavolala známému řemeslníkovi a následující den nechal muž na všech oknech nasadit pevnou jemnou síťku. A Kulíšek teď mohl klidně ležet na parapetu a koukat na ptáčky a velké tučné mouchy.
A muž s ženou uklidili všechen nepořádek, odnesli a vyhodili všechny rozbité nádobí, umyli podlahy, sundali roztrhané záclony. A vyrazili do obchodů vybírat nové.
Vrátili se večer, muž nakoupil různé občerstvení a moc chutný dort. A láhev šampaňského. No chápete, dámy a pánové. Aby oslavili kolaudaci. Na starý byt. Spolu se ženou.
Seděli u jídelního stolu v kuchyni, jedli, pili a povídali si. A bylo jim dobře, a obzvláště dobře bylo Kulíškovi. Ležel na klíně ženy a přemýšlel… o nové pomoci tátovi.
***
Všechno dopadlo skvěle. A Kulíšek samozřejmě usilovně pomáhá oběma. Tátovi a nové mámě. Která přišla do jejich bytu jenom proto, že našla jeho, Kulíška. A poznala v něm svého milého kocourka.
A táta s mámou teď spolu zvládají následky jeho pomoci.
Co si myslíte vy?
Jak jinak?
Jinak to prostě nejde…
