Anna, nejbližší kamarádka mé ženy, neustále zažívá nesmírně nepříjemné situace, i když se o to nijak zvlášť nesnaží. Je prostě člověk s mimořádnou smůlou.
První neuvěřitelný příběh se jí stal zhruba před třemi lety.
Anna se vracela z práce kolem půlnoci, zaparkovala auto a jako obvykle spěchala na vzrušující a dramatický stometrový sprint ke dveřím domu. Měla k nim ještě tři metry.
Ze tmy se vynořili dva lidé s kapucemi a „poradili“ jí zůstat v klidu, požádali o peníze, šperky a další cennosti. Aby se zabránilo zbytečným diskuzím, jeden z nich udeřil Annu do hlavy baseballovou pálkou.
Následkem byl otřes mozku, velká modřina a ztráta kabelky obsahující důležité dokumenty, peníze, klíče, doklady a pas. Když se vzpamatovala, napsala oznámení na policii. Ti neochotně zahájili vyšetřování, ale záhy případ uzavřeli s odůvodněním: „Není možné identifikovat pachatele“.
Anně to bylo velmi líto a nehodlala se vzdát, obešla obyvatele domu a ptala se, jestli někdo něco neviděl nebo neslyšel.
Štěstí jí nakonec přálo, našel se člověk, který měl v té noci před domem zaparkované auto s kamerou, a ten, když viděl, co se stalo, dobrovolně video odnesl na policii (zhruba ve stejné době, kdy Anna s obvázanou hlavou podávala oznámení). Člověka s aktivním přístupem k životu pochválili, ale řekli, že na záznamu není útok dobře vidět a že mluvení nerozumět vůbec. Ano, tváře byly vidět, když probíhali kolem auta s ženskou kabelkou, ale obličeje? Obvyklé tváře. Kdyby měli na tričku napsaný číslo pasu a adresu nebo alespoň jasně uvedli svoje příjmení na kameru, pak ano, ale takhle…
Anně nezbylo nic jiného, než to přijmout a video si ponechat jako ponaučení.
Od té doby se její muž snažil setkávat ji na parkovišti, a děti ji sledovaly z okna.
Ale její muž byl také zaneprázdněný člověk a občas se z práce vracel ještě později. A tak Anna občas musela sama přeběhnout od auta k domu, a brzy se celý scénář téměř dokonale zopakoval. Rozdíl byl v detailech: po dalším úderu do hlavy se oběť tentokrát nevzdala, ale stihla zasáhnout útočníky pepřovým sprejem, takže útoky byly dva (druhý mnohem silnější než ten první).
Policie ani tentokrát neuhnula ze svého neochotného postupu a případ uzavřela mnohem rychleji než prvně, jelikož oběť neviděla tváře útočníků.
Poté uběhl rok plný nervů, během kterého její muž sbalil kufry, rozloučil se a navždy odjel hledat lepší život do zahraničí. Anna stihla několikrát změnit práci, změnila účes a opravila byt.
Jednoho dne si při návštěvě automyčky všimla jednoho ze svých útočníků. Zjevně se tam dobře znal s personálem, ale na policii jí bylo řečeno:
– I kdyby to byl on, nemáme proti němu žádné důkazy. Video je rozmazané, a navíc z něj není jasné: jestli vás bil po hlavě, nebo jen vyšel z domu s pálkou, a vůbec, je to on? Nikdo nám nedovolí držet celodenní hlídku na automyčce jen kvůli tomu, a proto doporučujeme nosit helmu, pokud se po nocích touláte po městě.
Uplynul další rok, během kterého odezněly všechny bolesti hlavy, Anna se mezitím zamilovala a šťastně se vdala za skvělého muže.
A brzy se starý případ loupeže zázračně z ničeho nic znovu otevřel, a oba útočníky zázračně dopadli jako blechy pod mikroskopem, a následně je odsoudili na dvanáct let vězení.
Přestože se život vcelku zlepšil, drobné potíže se Anně nevyhýbaly – jako by jí nešťastná karma neopouštěla.
Jednoho večera se Anna velmi opozdila na důležitou schůzku, nechala auto a spěchala do metra. Ale když vyšla na ulici, zjistila dlouhý a drsný řez na své oblíbené kabelce, a uvnitř nebyla její barevná peněženka s doklady, kreditními kartami a spoustou peněz na dovolenou.
Anna sice trochu zaslzela, ale ihned zavolala svému milovanému muži (telefon jí naštěstí neukradli):
– Ahoj, zlato, nebudeš tomu věřit, ale zase mě okradli, asi v metru.
Její muž okamžitě zareagoval:
– Aničko, nestresuj se, všechno bude v pořádku. Kde jsi?
– U stanice metra Můstek.
– Nezavěšuj a vrať se rychle zpět do metra. Jakmile uvidíš policistu, podej mu telefon a zůstaň v klidu.
Za minutu a půl už seděla Anna na policejní stanici v metru, zatímco kolem pobíhali rozrušení policisté a naléhali, aby si vybrala čaj: zelený, černý, nebo černý s bergamotem.
A za dvě hodiny se do dveří s výrazným pokřikem vřítil spocený, ale velmi šťastný kapitán s její barevnou peněženkou v ruce.
V peněžence bylo vše včetně peněz.
Je skvělé být vdaná za generála policie.