Můj drahý synu, vidíš, že stárnu… Prosím, buď trpělivý!
Můj milovaný chlapče, vidíš, jak rychle plyne čas a jak mě roky mění? Prosím tě, buď ke mně trpělivý.
Snaž se mě pochopit, když tě budu potřebovat, a věz, že takových chvil bude stále více.
Prosím, nerozčiluj se, pokud začnu opakovat totéž, když ti podruhé, potřetí, popáté vyprávím jednu příhodu. Vzpomínáš, jak jsem tě jako dítě učil trpělivě vyslovovat první slova, jak jsem s tebou probíral abecedu, dokud jsi nezvládl všechny písmenka? Kolikrát jsem ti vysvětloval totéž, dokud jsi to nepochopil. Nikdy jsem nebyl unavený, protože jsi byl můj syn, má krev a maso.
I teď mě jen poslouchej, i když si myslíš, že už to všechno znáš.
Nehněvej se, pokud jdu pomalu, pokud tě už nemohu dohnat jako dřív, pokud mě nohy neposlouchají. Vzpomeň si, jak jsem tě držel za malou ruku, když ses učil chodit. Jak jsi nejistě kráčel a já tě podpíral, abys nespadl. Jak jsi běhal a já tě s úsměvem chytal, aby ses nezranil.
Teď přišel můj čas být pomalejší, slabší. Ale uvnitř jsem stále ten stejný — tvůj otec.
Nesuď mě, pokud už nedokážu udržet dům tak čistý jako dřív. Pokud zapomínám, kam jsem dal věci, pokud už nejsem obratný ve všem. Vzpomeň si na noci, kdy jsem nespal a staral se o tebe, když jsi byl nemocný. Jak jsem tě nosil, když jsi měl vysokou teplotu, jak jsem hledal nejlepší doktory, aby ses rychle uzdravil.
Byl jsem unavený, ale nikdy jsem si nestěžoval. Protože jsi byl můj syn.
Buď ke mně trpělivý, pokud nestíhám držet krok s technikou, pokud nechápu, jak funguje nový telefon nebo počítač. Pokud se ptám na totéž několikrát. Dej mi čas, vysvětli to znovu, zadrž podráždění. Pamatuj, jak jsem tě učil zavazovat tkaničky, jak jsem ti ukazoval, jak držet lžíci, jak jsem ti vysvětloval, jak je svět zařízený. Dělal jsem to pomalu, trpělivě a s láskou.
Nesuď mě, protože se o tebe stále starám, i když jsi dospěl. Stále čekám na tvé hovory, myslím na tebe, modlím se, aby se ti dařilo dobře. A pokud se ptám, co jsi jedl, jak ses měl nebo jestli jsi se dobře vyspal — neodmítej mě. Jen pochop, že pro mě budeš vždy můj chlapec.
Jednou poznáš, jaké to je čekat, když se tvé dítě zdrží venku, poslouchat kroky za dveřmi a radovat se, že je doma v pořádku.
Vím, že jednou přijde den, kdy budu příliš slabý a nebudu schopen se o sebe postarat jako dřív. Nevím, jaký budu — možná bezmocný, možná zapomnětlivý, možná vrtošivý. Ale prosím tě — neodvracej se ode mě v této chvíli.
Vzpomínej, jak jsem ti měnil plenky, když jsi byl miminko. Jak jsem tě choval, když jsi plakal. Jak jsem tě chránil, když jsi měl strach.
Pokud začnu dělat věci jinak než dřív, pokud se mé zvyky změní, pokud se má slova stanou zmatenými — nezlob se, nebuď zklamaný, neztrácej trpělivost. Stačí, že jsi poblíž.
Až nadejde čas, abych tento svět opustil, netruchli. Věz, že jsem byl šťastný, protože jsem měl tebe — svého syna, svou pýchu, svou lásku.
Ať ti v paměti zůstanou naše nejlepší dny. Ať mě pamatuješ jako silného, milujícího a starostlivého.
Jsem ti vděčný za každý okamžik, kdy jsme byli spolu.
A zatímco jsme spolu, dokud se můžeme dívat do očí, chci, abys věděl — miluji tě, můj synu. Vždycky.