O jednom víkendu se mé babičce zatočila hlava, a tak přivolaný lékař z „RZS“ rozhodl, že nebude riskovat a odvezl ji do nemocnice. Tam jí podrobně vysvětlili, že v jejím věku už není vhodné nadšeně běhat po divadlech se starými přítelkyněmi. Smrt prý není daleko a je třeba ji přivítat tak, jak se sluší a patří – ve vlastní posteli, a ne na pokerové partii u kamarádky.
Babička se rozhodla umírat rozvážně a stylově. Nejprve nakoupila hory léků a obložila jimi noční stolek. Vzduchem se okamžitě nesla trvalá vůně valeriánu. Následně začala nás všechny stresovat, abychom, obětujíce svůj čas a nervy, pomáhali s jejím slavnostním umíráním.
Byla náladová, vyžadovala nové léky, buď doktora, nebo notáře. Mamka už neví, kam dřív skočit, ve snaze splnit všechny její přání a přesvědčit ji, že na umírání je pořád ještě čas. Babička však jen obracela oči v sloup a žádala další kapky valeriánu.
Ale jednoho dne se v jejím pokoji objevila její dlouholetá kamarádka Eliška. Naštěstí jsem byla u ní doma a mohla vše vidět na vlastní oči.
„Prý ses konečně rozhodla umřít,“ ozvala se hlubokým hlasem, „chvályhodné. Jedna z nás to světlo na konci tunelu prozkoumat musí. Ale řekni mi přímo – opravdu hodláš ležet v rakvi v tak strašlivém stavu?“ Babička zamumlala, že jí je jedno, v jakém stavu bude ležet v truhle.
„Tobě to možná je jedno,“ odpověděla Eliška, „ale já se na ten děs budu muset dívat! Navíc to budu muset líbat! Co si lidi pomyslí?! Mysleli by, že přišli na slušný pohřeb a byli obelháni. Já jim nebudu schopna pohlédnout do očí!“
„Proč se staráš o lidi?“ zvolala babička.
„Protože přijedou na pohřeb kamarádky Elišky, a Eliška se s kdekým nebaví. Když uvidí tebe, pomyslí si, že jim podstrčili někoho úplně jiného! Proč máš tolik léků? Hubíš se tou chemií?“
„Snažím se si ulehčit trápení,“ bránila se babička.
„Kazíš si játra – a z nemocných jater je tvář děsivě nelichotivá. Chceš, aby se lidé při pohledu na tebe v rakvi hrůzou rozutekli?“
Babička se zamyslela a souhlasila, že v rakvi je lepší ležet s pěkným obličejem. Přítelkyně ji podpořila a navrhla jít na čerstvý vzduch, aby si vychodila zdravé tváře, které budou na smrtelném loži vypadat skvěle.
S otevřenými ústy jsem sledovala, jak se má babička, která ještě před chvílí umírala, zvedá z postele a míří do sprchy, které se vyhýbala tři týdny. Eliška, s nakrčeným nosem, mi přikázala stáhnout veškeré ložní prádlo z postele a dát ho vyprat… a pro ně s babičkou připravit dvě šálky silné kávy, do které přidat kapky něčeho koňakového povzbuzujícího, tak na padesát gramů. Protože koňak prý výborně působí na tonus a nervy. A v rakvi se lépe leží s pevnými nervy a silným srdcem…
Nejlepší kamarádka se o babičku tak starala, že jí pár týdnů řádně připravovala na pěkně smrtelné chvíle. Navštívily kadeřníka, maséra a kosmetický salon. Chodily po obchodech a výprodejích a nakoupily spoustu pěkných věciček, které se na onom světě určitě hodí, jako je klobouček se závojem, rukavice, kosmetika.
Takže o vlastní pohřeb už nemá babička starost, protože ví, že vše proběhne na úrovni. Aby ukrátila čas, znovu se utíká po návštěvách u kamarádek, na pokerové večírky a veselé pikniky. Říká, že kdyby smrt opravdu chtěla, ať ji sama najde… ale zatím nemá moc chuť ji hledat – zřejmě je babiččin tónus tváře stále nedostatečný.