Mnich řekl: “Adoptujte sirotka a budete mít vlastní dítě, ale nikdy nesmíte adoptované dítě vyhnat z domu!”
Rodina Novákových žila na předměstí a její členové byli dědičnými krejčími. Všichni bohatí lidé z města byli jejich zákazníky, a díky tomu žili Novákovi docela dobře. Nikdo netušil, odkud v dobách nedostatku získávají tak kvalitní látky, protože nikomu neprozradili své tajemství. Bylo jasné, že jen ti, kdo nejsou chudí, si mohou dovolit využívat služeb takových mistrů.
V poválečných letech přišla k Novákovým mladá žena s malým dítětem. Byla vyčerpaná a žádala majitele, aby ji něco dali k jídlu. Paní domu neměla zájem komunikovat s žebráky, a proto ji vyhodila. Žena se posadila u jejich plotu a její dítě plakalo stále méně, až nakonec zemřelo.
Žena seděla u plotu Novákových až do večera a ani na okamžik nepustila mrtvé tělo svého dítěte. Nikdo neví, kam pak šla, ale postupem času se u Novákových začaly objevovat problémy, které by bylo dlouhé popisovat.
Lidé říkali, že je Bůh potrestal za to, že nepomohli té nešťastné ženě. Všechny ženy z rodiny Novákových rodily mrtvé děti. A i když dítě přežilo, bylo velmi nemocné.
Matka a otec milovali svou dceru Elišku více než cokoliv na světě. Měli celkem tři děti, ale jejich synové zemřeli v dětství.
Vždy bedlivě sledovali všechny nápadníky své dcery a přáli si pro ni manžela se statusem.
Poté, co jeden z nápadníků, záchranář, začal být násilný vůči Elišce, rodiče ji okamžitě přinutili vztah ukončit. Ani učitel matematiky se jim nezdál vhodný. Novákovi snili, aby jejich dcera našla muže z daleka, protože rodinná legenda je neustále pronásledovala.
Dědeček Elišky si přál, aby si jeho vnučka vzala právníka, soudce nebo někoho důležitého.
“Co láska?” žertovala dívka.
“Muž miluje jen peníze, ale zvykne si na všechno ostatní!”
“Miloval jsi babičku?”
“Moje žena pocházela z bohaté rodiny: peníze přitahují peníze!”
Eliška se provdala za syna vysokého úředníka z vedlejšího města.
Všichni příbuzní dívky byli spokojeni s takovým manželstvím. Mladí lidé se nastěhovali do nového domu. Měli vše, kromě dětí. Dívka prošla vyšetřením u mnoha lékařů, ale ti jen krčili rameny.
Jednoho dne Elišce doporučila jistá žena, aby navštívila klášter, kde žije starý muž, který pomáhá bezdětným párům. Přestože Novákovi na zázraky nevěřili, rozhodli se to zkusit. Dívka, její matka a otec řekli starci o svém trápení. Mnich poslouchal a bylo zřejmé, že pochopil, že mu jeho hosté neřekli celou pravdu, protože ukrývají svůj hřích i před sebou. Vyslechl je a pak řekl:
“Musíte udělat dar.”
“Kolik máme zaplatit?” zeptal se otec.
Na mnichově tváři se objevil úsměv.
“Nejsou to peníze, ta oběť není materiální.”
“Souhlasíme s jakoukoli cenou,” odpověděl.
“Adoptujte sirotka. Pak budete mít vlastní dítě, ale nikdy nesmíte adoptované dítě vyhnat z domu!”
Mnich svým hostům smutně odpovídal. Věděl však, že dal dobré rady.
Novákovi dlouho přemýšleli, zda mají udělat, co mnich řekl, ale rozhodli se adoptovat dvouletého chlapce.
Když bylo dítěti pět let, Eliška otěhotněla a Novákovi začali naléhat, aby chlapec byl poslán zpět do sirotčince. Eliščin manžel byl proti a prosil, aby chlapec zůstal s nimi, ale jeho žena trvala na svém.
Eliška měla právě rodit a proto řekla manželovi, že během jejího pobytu v nemocnici otec vezme dítě zpět do sirotčince. Manžel byl proti a snažil se své milované přesvědčit, aby to nedělala.
Druhý den ráno, když žena scházela po schodech, upadla a ztratila dítě.
Obviňovala svého adoptivního syna za své neštěstí a nařídila manželovi, aby se ho okamžitě zbavil. Křičela, že to dítě nenávidí, protože jí vzalo syna. Manžel však neváhal, sbalil si věci a vzal chlapce k rodičům. Později se oženil s dívkou, která mu dala dva syny. Rodiče chlapce milovali a nazývali ho „strážným andělem“.
Novákovi naopak obviňovali svého bývalého zetě za všechno, co je potkalo, protože opustil svou ženu a vzal s sebou syna. Eliška plakala, ale on s ní nesoucitěl…