Po dokončení práce jsme se rozhodli oslavit to s našimi přáteli. Přichystali jsme sobotní grilování a pozvali blízké známé a příbuzné. Přišlo přibližně dvacet lidí. Pěkně jsme si odpočinuli, hráli písničky na kytaru, smáli se a vzpomínali. Celkově jsem měl radost, že jsme si náš prostor kompletně zařídili, a naši blízcí byli s námi u této oslavy.
Máme malý domek na venkově nedaleko Českého Krumlova – dědictví mé manželky. Už mnoho let sem s příchodem jara jezdíme a žijeme tu celé léto, až do prvních mrazů. Samozřejmě, že by se dalo zůstat i přes zimu, ale ve městě nám to vyhovuje víc. Máme rádi život blíž k přírodě, dýcháme čerstvý vzduch. Žijeme ve vytouženém klidu a tichu.
Máme tam malou zahrádku, kde pěstujeme rajčata, okurky, jahody, třešně, rybíz, maliny, cibuli, cukety, zeleninu, mrkev, červenou řepu a angrešt. Moje manželka se o to stará, a já jsem pomalu zveleboval dům a starám se o slepice, které chováme každé léto.
A minulý rok jsem se rozhodl postavit altán, abychom měli místo pro odpočinek ve vedru a místo na grilování.
Samozřejmě je obtížné vše udělat sám. Manželka pomáhá, jak jen může, ale musí se také postarat o zahradu a domácí práce. Rozhodli jsme se požádat přátele o pomoc, obvolali jsme skoro všechny, ale byli zaneprázdněni, přestože jsou v důchodu. Dokonce ani o víkendech nikdo neměl pár hodin volno. Bylo to nepříjemné, ale nic nám nedlužili, nebyli povinni nám pomoci.
Po dokončení práce jsme se rozhodli oslavit to s našimi přáteli. Na sobotní grilovačku jsme pozvali blízké známé a příbuzné. Přišlo přibližně dvacet lidí. Pěkně jsme si odpočinuli, hráli písničky na kytaru, smáli se a vzpomínali.
Celkově jsem měl radost, že jsme si náš prostor kompletně zařídili, a naši blízcí byli s námi u této oslavy.
– Jsem moc rád, že jsme vás s mojí ženou dnes mohli hostit, ale už je čas se rozloučit!
Tak to začalo. Skoro celé loňské léto nás někdo navštěvoval. Někteří přijížděli s vnoučaty na dva dny, ale zůstávali mnohem déle. Měli jsme možnost ubytovat se až pět lidí najednou. Někteří přijížděli, jiní odjížděli. Samozřejmě něco přivezli, nakoupili trochu jídla, ale všichni přijeli na návštěvu a dovolenou.
Chtěli jsme být sami, byli jsme unavení z těch neustálých návštěv. Manželce bylo trapné říct jim to přímo, protože to byli naši přátelé, a ne cizí lidé. Zvlášť, protože v takové situaci ani nevíte, co říct. Jsme z vás unavení, vraťte se domů? Samozřejmě nikdo to neřekne.
Pak jsem se rozhodl, že musím vzít vše do vlastních rukou. Jednoho večera, když bylo v obýváku plno lidí, jsem jim řekl o plánech. Řekl jsem, že chci udělat rybník a popsal celý plán práce, a pak jsem dodal:
– Protože náš dům nikdy není prázdný, nemusím hledat pomocníky. Všechno uděláme spolu. Myslím, že začneme příští týden. Plánujete u nás strávit dovolenou, takže je nás už několik, a kdo přijede, pomůže. Bude hezké odpočívat při soumraku u vody.
Po mém proslovu zavládlo ve domu ticho. Všichni s nucenými úsměvy říkali, že samozřejmě přijedou a pomohou, ale po chvíli byl dům prázdný.
Druhý den přijel syn nejlepšího přítele. Slyšel o plánech a nabídl se, že nám pomůže, protože pracuje na dálku. Tak jsme spolu ten rybník pomalu vybudovali.
Teď je ticho. Přátelé z nějakého důvodu ani na svátky nepřijíždějí. Avšak svědomí mají.