Poté, co ji její manžel opustil, Jana se úplně zbláznila z žalu. Milovala Jakuba nade vše, nedokázala si představit život bez něj, a on ji bez váhání vyměnil za svobodu—svobodu bez dětí a bez odpovědnosti.
Jakub nabídl, že bude platit alimenty, jen aby nemusel své děti vídat, zatímco naivní Jana pořádala hysterické scény po celém domě. Děti to všechno viděly a pravděpodobně cítily jen hanbu.
Nejprve si Jana vybíjela vztek na rodině a kolezích, ale později se dostala do společnosti kolegů, kteří hodně pili, a začala s nimi trávit večery. Svým dětem se přestala věnovat úplně.
Matějovi bylo už 13 let, dokázal si ohřát jídlo nebo si něco objednat přes internet. Ale o sedmiletou Aničku jsem měl opravdu velké obavy.
Její bratr se o ni staral—vodil ji do školy, krmil ji koláči ze školní jídelny—ale bylo to vůbec normální?
Hádky s mojí sestrou nikam nevedly. Pokračovala v pití, byla agresivní a vyžadovala, abychom ji i děti nechali na pokoji. O situaci jsem řekl rodičům a společně jsme se rozhodli pro radikální krok.
Aby Jana nepřišla o rodičovská práva a nestáhla své děti do propasti s sebou, vzal jsem svého synovce a neteř k sobě domů, zatímco naši rodiče odvedli jejich matku na léčení do kliniky.
Jana musela strávit v nemocnici pět měsíců, aby překonala závislost na alkoholu a vyrovnala se s bolestí z rozchodu. Mezitím jsem se staral o její děti.
Později pro mě bylo neuvěřitelně těžké se s nimi rozloučit a oni sami prosili, aby mohli zůstat. Zpočátku se Jana tomuto nápadu bránila, ale když se znovu setkala s realitou mateřství a uvědomila si, o co všechno přišla, sama navrhla, abychom všichni žili spolu v jejich domě.
Nemyslím si, že jsme si se sestrou někdy byli tak blízcí jako teď. V dětství jsme sdíleli jeden pokoj a neustále se hádali, ale teď žijeme v harmonii, náš vztah je lepší než kdy dřív, a zatím nemám v plánu se odstěhovat.
Udělám to až tehdy, když bude Jana plně připravena převzít veškerou odpovědnost a pokračovat v životě samostatně.
