Jirka, můj manžel, je stále zaneprázdněný se vším možným, služebními cestami a je plný starostí. Už jsem přestala být překvapená tím, jak těžké je něco z něj dostat, ale ten smrad z dřezu byl všude a bylo nemožné ho snést, takže jsem se rozhodla, že nejlepším řešením bude…
Ne, nevolat instalatéra. Můj manžel sám pracuje v tomto oboru a pravděpodobně by přišli jeho kolegové nebo podřízení. Nechtěla bych, aby se můj manžel zdál být neschopný, takže jsem se pokusila ho ještě několikrát přesvědčit, aby opravil potrubí, ale marně.
Nakonec jsem to nevydržela a vybouchla jsem (obvykle na něho nekřičím). Zatímco opravoval potrubí, pozorně jsem sledovala, protože jsem už měla dost toho zápachu a chtěla jsem zjistit, co ho způsobuje.
V té hromadě odpadků, která vypadla z potrubí, jsem viděla něco velmi lesklého a vzala jsem to. Byl to zlatý prstýnek s krásným modrým kamenem. Nejdříve jsem myslela, že s tím hrály děti, ale zlato bylo skutečné, dokonce na něm byla ryzost. Prstýnky jsem nenosila, protože jsem na ně alergická. Přítelkyně obvykle nosily bižuterii a neměly zlato, a jeho matka nosila pouze snubní prsten. Když jsem se manžela zeptala, odkud mohl prstýnek pocházet, pokrčil rameny a odešel.
Prstýnek jsem pořádně umyla a najednou jsem si uvědomila, že jsem ho určitě někde dříve viděla. To nebyly jen domněnky, přesně jsem si pamatovala, jak jsem ten prstýnek viděla na něčí ruce. Zbývalo jen si vzpomenout na koho.
A najednou si vzpomínka sama přišla. Bylo to na podzim. Já a můj manžel, jeho přátelé a jejich manželky jsme jeli na piknik. Tehdy všechny ženy pomáhaly s přípravou občerstvení, zatímco muži rozdělávali oheň. A jedna z nich, Jana, nám jakoby ukazovala svůj nový manikúr a ten prstýnek byl právě na její ruce!
Nikdy nebyla u nás doma, takže jsem potřebovala jen pár sekund, abych vše pochopila.
– Zradil jsi mě s Janou? S manželkou svého přítele? – zeptala jsem se a on se ani na mě nepodíval, jen sklonil hlavu.
– Možná, ale to nic neznamená – odpověděl, já jenom pokývala hlavou a šla balit své a dětské věci. Poslední měsíce jsem ho neustále litovala, myslela jsem, že se tak zdržuje a je unavený, protože práce je těžká. Tak jsem zjistila, jaká je jeho práce, a to vše díky zápachu z ucpaného potrubí. Bez nich bych zůstala naivní hloupou.
