Seznámil jsem se s Kateřinou na firemním večírku. Tehdy jsem právě nastoupil do firmy, kde Kateřina také pracovala.
Pracovali jsme v různých odděleních, takže jsem o ní prakticky nic nevěděl. Kateřina mě okamžitě zaujala – vysoká, štíhlá a velmi půvabná.
Celý večer jsme strávili tancem, žerty a rozhovory. Po večírku jsem objednal taxi a doprovodil ji domů. Následujícího dne jsem doslova běžel do práce – tak moc jsem ji chtěl co nejdříve znovu vidět.
Cestou jsem koupil kytici květin a bonboniéru. Kateřina měla radost, když mě viděla, a tak jsme spolu začali chodit. Fázi romantických schůzek jsme příliš neprotahovali, protože nám oběma bylo přes třicet let.
Rozhodli jsme se neotálet a navrhl jsem Kateřině, aby se ke mně nastěhovala. Žili jsme, jak se říká, jako v pohádce. Kateřina se ukázala jako skvělá hospodyně. Kromě toho byla veselá a měla lehký přístup k životu. Žádné problémy ani komplikace.
Rozhodl jsem se – koupil jsem prsten a požádal Kateřinu o ruku. Začali jsme plánovat svatbu. Když jsme sestavovali seznam hostů, ukázalo se, že na straně Kateřiny téměř nikdo není. Podle jejích slov měla jen vzdálené příbuzné, se kterými už mnoho let neudržovala kontakt.
Den před svatbou šla Kateřina s kamarádkami do kosmetického salonu, aby se připravila na tento důležitý den. Telefon nechala doma.
Vzal jsem její telefon a chtěl jsem jí ho přinést, protože jsem věděl, kde salon je. Ale když jsem už seděl v autě, zazvonil telefon – na displeji se objevilo „Máma“.
Rozhodl jsem se hovor přijmout. Ve sluchátku jsem uslyšel hlas starší ženy. Žena okamžitě začala Kateřinu obviňovat – říkala, že úplně ztratila svědomí. Nejenže nechala děti na starosti starým rodičům, ale také jim přestala posílat peníze. Řekla, že děti jsou teď nemocné a nejsou peníze na léky.
Představil jsem se a zeptal se, co se stalo. Ukázalo se, že Kateřina nechala rodičům dvě děti a odjela do hlavního města hledat lepší život. Zpočátku ještě posílala peníze, ale pak přestala.
Rodiče žijí z malé penze a děti rostou a potřebují spoustu věcí. Požádal jsem ženu o číslo bankovního účtu a poslal peníze na léky a jídlo.
Zrušil jsem návštěvu salonu. Vrátil jsem se domů a sbalil věci Kateřiny. Když se pozdě večer vrátila – upravená, s novým účesem a manikúrou – beze slova jsem jí podal kufry. Kateřina se snažila zjistit, co se stalo. Vrátil jsem jí zapomenutý telefon, aniž bych cokoliv řekl. Rychle pochopila, co se stalo, a pokoušela se mi něco vysvětlit.
Ale už jsem neměl chuť ji poslouchat ani pokračovat ve vztahu. Po rozhovoru s její matkou pro mě Kateřina přestala existovat jako žena.
Lze lhát mužům… Lze manipulovat a podvádět. Nikdo není bez viny. Ale opustit děti na staré rodiče, nepomáhat jim a lhát, že nemá rodinu… To je už příliš. V mých očích přestala být ženou.
Co myslíte, je možné Kateřinu pochopit? Může být žena, která zradila a opustila své nejbližší a nejdražší, dobrou manželkou?
Lze nyní uvěřit jejím slibům lásky a tomu, že mě v budoucnu nezradí?
