Světle osvětlený, prostorný hal porodnice v pražské nemocnici se hemží lidmi. Vzduch je naplněný radostí smíchanou s lehkou nervozitou. Kolem pobíhají šťastní příbuzní: rozveselení otcové s obrovskými kyticemi, čerství prarodiče a spousta známých a přátel. Hluk hlasů se neustále přerušuje nakažlivým smíchem. Všichni, s zadržovaným dechem, čekají na setkání s novými členy svých rodin.
Mám kluka! Prvního! šeptá mladá babička stojící vedle jiné ženy. V jejich očích se lesknou slzy štěstí a v rukou pevně drží svazek nebesky modrých balónků.
A máme dívky! Hned dvě, představujete si to? vyhrkne její kamarádka, obklopená růžovými dárkovými balíčky.
U nich už je starší dcera. To jsou tedy tři sestry! Jako z pohádky!
Březí dvojčata! Jaká výjimečnost! Přijměte moje blahopřání!
V tomhle shonu si nikdo nevšimne malé dívky, která zoufale tahá těžké dveře. Její ruce jsou plné nákupních sáčků, těžce naložených až po okraj.
Co to dítě? ptá se Petr, mladý chlapec, který přijel vyzvednout sestřičku s synovcem. Nemůže uvěřit vlastním očím na pravé ruce ženy, tlačené mezi předloktí a tělo, skutečně leží malý, v dečce zabalovaný balíček.
Jak je to možné? zamítá se Petr. Kde jsou její příbuzní? Kde jsou přátelé? V tak velkém městě nemůže chybět ani jedna osoba, která by přijala mladou matku s tímhle bezbranným miminkem!
Jeho rodina se už dlouho připravuje na narození dítěte jeho sestry a na její propuštění z krajky. To je pro ně důležitá, radostná, slavnostní událost! Petr si ani nevyčítá, že může být všechno i jinak.
Petr spěchá pomoci neznámé ženě. Široce otevírá masivní dveře, drží je, dokud neprojde, a sám za ní rychle vběhne.
Mohu vám alespoň nést věci do taxi? nabízí mladý muž.
Děkuji, není třeba, usměje se žena. V jejích očích je smutek a zmatení, jako by byla na hranici slz. Neznámá uspořádá miminko pohodlněji, přitiskne ho k sobě a zamíří k autobusové zastávce.
Jde na autobus s čerstvě narozeným? myšlenkou zachvátí Petra hrůza. Chystal se ji dojet autem domů, když ho zavolají příbuzní měli vyzvednout sestru s synovcem. Všechno zapomněl a s rozhořčením běží ke svým.
Irena, dívka zmalé vesnice uBrna, vždy touží být příkladem pro svou matku. Matka ji měla vpozdním věku, ootci dívka nikdy neslyšela říkalo se, že byl jen krátkým letním románem. Žijí vúzkém domku na okraji vesnice, kde Irena pomáhá s úklidem, učí se ve škole a vždy poslouchá. Na malý plat prodavačky v místním obchodě sotva stačí, a když matka odejde do důchodu, finance se ještě víc zúží.
Irena sní otom, že co nejdříve dospěje, získá vzdělání, najde dobře placenou práci, ajejich malá rodina už nikdy nepozná hlad. Už nebudou lákat vobchodě s posledními penězi, zda koupit pytlíkkukuřice nebo trochu masa. Irena se tedy soustředí na studium, chodí na doprovodné kurzy, zatímco její vrstevnice chodí na rande, do kin a na tanečky. Irena sedí nad učebnicemi a odmítá nevyzývané pozvání sousedaFedora na procházku.
Půjdu s ním ven! Počasí je krásné! Už jsi bledá, jenom knihy čteš! radí matka. Brzy přijde přijímací zkouška. Musím dosáhnout maximálních bodů, je to moje jediná šance, rozumíš? Naše šance!
Fedora, který už od školky tajně zbožňuje Irenu, jí ale nikdy nevrací city. Ireniny úsilí přináší ovoce zvládne všechny zkoušky avstoupí doprestižní pedagogické univerzity vPraze. Její štěstí nezná mezí. Matka však začíná mít obavy.
Kde budeš bydlet? Na co? Nemohu ti finančně pomoci, víš, jak málo dostávám.
Neboj se! Už mám plán. Najdu si večerní brigádu, už jsem si prohlédla inzeráty. Nakoleji mi nabídnou pokoj, už jsem volala a vím, že bude volná místnost!
Vkoleji sdílí pokoj sdalší vesnickou dívkou, která ji často přináší jídlo od rodičů, a Irena jí pomáhá s pracemi a referáty. Práci Irena najde rychle ne jako úklidovou, ale jako číšnici v blízkém baru. Roznosí objednávky a srdečně se usmívá.
V baru potkává Maxima, častého návštěvníka. Irena už je napředposledním ročníku, diplom už se blíží. Maxime je okouzlující mladík, který ovíkendy přichází s kamarády, smějí se a žertují. Ireně se líbí jamky v jeho tvářích, když se usmívá. Jednou ho přistihne, jak se dívá nani; ona se červená a odvrátí oči, ale od té chvíle mu věnuje zvláštní pozornost.
Začnou se scházet. Maxime je pozorný, starostlivý, chytrý aoptimistický. Před dvěma lety absolvoval ekonomii a pracuje jako analytik ve velké bance, jeho kariéra rychle roste.
Irena dostane nabídku přestěhovat se kMaximovi, který má prostorný dvoupokojový byt nedaleko práce. K jejímu překvapení Maxime přijímá zprávu o třetím dítěti s radostí.
Právě jsem chtěl udělat návrh! A tady taková novinka usměje se. Musíme spěchat, abych na svatbě byl štíhlý, ne těhotná sbřichem! Ale máš se mi líbit taková, jaká jsi.
Irena se obává setkání sMaximovými rodiči. Jeho táta je úspěšný podnikatel, majitel mlékárny, matka mu pomáhá v obchodě. Bojí se, jak ho přijmou skromná dívka zvesnice, už těhotná.
Obavy se ukážou prázdné Rodina Maxima už dlouho přijímá jeho výběr. Otec chválí Ireninu čistotu bytu, matka připomíná, že má zlaté ruce. Večeře, kterou Irena připraví, zachvacuje hosty.
Jako v nejlepším restauraci! nadšeně říká otec. Ten salát je naprosto výjimečný!
Mamá Maxima, Olga, žádá, aby Irena oslovovala jen Olgo. Společně plánují svatbu, Olga ji zvedá po drahých buticích, mezi zkouškami oblečení posedává v kavárně, směje se a mluví upřímně, bez arogance. Irena nepoznává žádný sociální rozdíl.
Přijede tvá maminka na svatbu? Rádi bychom ji poznali. Ať u nás pobývá, máme prostorný dům, u vás je určitě těsno, říká Olga.
Svatba je velkolepá, s hosty, moderátorem, umělci a ohňostrojem. Irena se snaží nepočítat, kolik to stojí. Když to řekne Olze, ta jen pokrčí rameny:
Nestresuj se, můžeme si to dovolit! Jsi budoucí manželka mého syna, chci, aby to byl pravý den. Odpočiň si a nebuď nervózní, to ti ublíží.
Irena nemůže uvěřit štěstí. Slyšela otěžkých vztazích mezi snachou a tchyní, zvláště když dívka pochází zchudé rodiny, ale unich vše dopadá jinak. Máš štěstí, dcero! téměř pláče její stará matka, která dorazila na svatbu. Cítí se nepohodlně mezi tím leskem, ale Olga dělá vše, aby atmosféru odlehčila: žertuje, děkuje za takovou dceru.
Začíná rodinný život v očekávání dítěte. Na prvním ultrazvuku lékař říká, že bude zdravá holčička. Tak příště se vrátíme k muži, usmívá se Maxime a snít o dědickém.
Olga je nadšená. Po dvou synoch chtěla dceru, teď má vnučku! Nakoupí hromadu růžových šatů a bábických kostýmů.
Irena nadšeně prohlíží věci a představuje si, jak brzy oblékne svou dcerku. Dívka bude vyrůstat v lásce a úplné rodině. Olga už plánuje balet, výtvarnou školu a rozvojové aktivity.
Irena nesouhlasí; naopak se těší, že se na její nenarozenou dceru těší všichni. Na jednom z rutiních kontrol však zjistí hrozbu ztráty dítěte. Začíná boj o udržení těhotenství, šéf zapojí nejlepší lékaře.
Irena se cítí špatně, zvrací i vodu, hubne. Místo úlevy ve druhém trimestru se stav jen zhoršuje. Leží v nemocnici, zatímco doma se o ni stará Olga: vaří, uklízí, kárá Maxima za nečinnost. Irena je vděčná nemůže nic jiného.
Maxime se mezitím vzdaluje: práce, přátelé, telefon. Irenina řeč se točí jen kolem testů, procedur a obav on už má dost. Touží po sinu, ale místo toho má těhotnou ženu, která leží celý den. Navíc se objeví přitažlivá studentka, kterou skrývá před rodiči ze strachu.
Olga žije v předsunutém čekání vnučky. Nikdy neukryl, že chtěla dceru, ale místo toho má dva syny. Náhle Irena předčasně odejde na porod. Bolest je nesnesitelná, lékaři jí pomáhají, pak ji povzbuzují. Irena shromáždí všechny síly pro dcerku.
Holčičku přivedou na svět, ale okamžitě ji odvedou. Lékaři něco probírají. Irena pochopí, že se stalo něco strašlivého. Dostal ji dojediné pokoje. Noci nespí, neodváží se volat.
Ranní hlídací lékař oznamuje: dítě má Downův syndrom. Žádné ultrazvuk nic neukázal. Jste ještě mladá, porodíte zdravé dítě. Toto byste měla dát do ústavu. Irena je v šoku, ale rozhodně odmítá. Požaduje, aby jí přinesli dceru, a pohlédne na ni s láskou. Pojmenuje ji Alenka.
Olga volá: Vím o všech, zvládneme to! Děkuji vám! Irena odpovídá: Už jsem našla dobrého psychologa, pomůže ti zapomenout na tohle dítě. Naroďte další. Alenka je živá! křičí Olga. Co? Budeme říkat, že dítě zemřelo. Irena zvedne sluchátko a její hlas se ztichne.
Maxim nechce dítě vzít. Proč matka může odmítnout, ale otec ne? Jsem mladý, proč bych nesl takový tíživý břemeno? Olga volá několikrát, přesvědčuje ho. Nakonec dává ultimátum: buď souhlasí, nebo Irena už nebude mít místo v jejich rodině.
Irena si uvědomí, že zůstane jen s dcerkou. Poslední nadějí je, že když Maxim uvidí dítě, změní se. Po propuštění nikdo nečeká, ona jde s balíky na zastávku.
Doma najde kabát neznámé ženy. Z kuchyně vyjde dívka v tričku Maxima. Kdo jste? ptá se. Manželka vašeho milence, odpovídá Irena a jde sbírat své věci.
Alenka leží vposteli sdámským baldachýnem, obklopena drahými dárky, které Olgu koupila. Nikdo ji už nepotřebuje, kromě Ireny.
Irena s Alenkou se přestěhuje k matce. Přes všechny těžkosti se vzpříma a podporuje dceru. Alenka roste zdravá, talentovaná, překonává předpovědi, začíná mluvit, recitovat básně.
Irena se provdá za Fedu, spolužáka, který ji vždy miloval. Přijme AlenSpolečně žili šťastně a Alenka se stala známou poetkou, která svou slávou přináší radost celé rodině.
