15.května2026 Praha
Dnes jsem opět přehrál v hlavě první zradou, která mi zůstane v paměti navždy. Už od dětství jsem byl neklidný kvůli své drobné postavě. V mateřské školce jsem byl poslední, co se do řady vešel i holky vypadaly vyšší. Neměl jsem žádné kamarády, hrál jsem sám, a když mi ostatní bratři brali hračky, mlčel jsem a snášel to, aniž bych se svěřil rodičům.
Na základní škole se nic nezměnilo. Říkali mi křehký, posmívali se mi a já jen pevně sevřel pěst. Když se posměšky staly nesnesitelnými, prosil jsem rodiče, aby mě zapsali do sportovního kroužku.
Po několika letech už jsem byl jiný člověk. Vyrostl jsem, posílil se, tělo mi získalo svaly a pevnost. V deváté třídě se na mě začaly dívat dívky, ale pamatoval jsem si všechny ty raně z dětství a nechtěl jsem nikoho nechat blízko.
**První romance a první zklamání**
Na vysoké škole se můj život otřásl. Najednou jsem byl sebejistý, snadno jsem navazoval kontakt s lidmi a dívky ke mně přicházely s úsměvem. Potkal jsem Vendulu studentku, která si pronajímala byt v Karlíně. Zpočátku jsem ji jen doprovázel až k vchodu, ale jednoho večera mě pozvala dovnitř. Tak začala naše soukromá vztahová kapitola.
Přesto mi to nepřinášelo pravé štěstí. Jednoho dne, když jsem poslouchal své srdce, řekl jsem:
Vezmeme se.
Vendula se jen zasmála:
Pájo, máš celý život před sebou! Jsi přitažlivý, sportovní, a věř, že tě ještě čeká spousta krásných žen. Můžeš si vybrat, koho chceš, a pak si vyber tu nejlepší.
To myslíš vážně? ztichl můj hlas, zmrzlý.
Samozřejmě! pokrčila rameny. Mám snoubence. Je nejpřitažlivější a nejbohatší v našem okolí, posílá mi peníze, abych neplácala koleje. Potkáváme se jen o prázdninách, a s tebou trávím noci.
Její slova mi uťaly srdce na kousky.
Takže jsem jen dočasná varianta? zeptal jsem se hořce.
Pájo, opravdu se mi líbíš! Ale stejně to chápeš
Vstal jsem a začal sbírat své věci.
Jsi naštvaný? usmála se Vendula, zatímco mě sledovala očima. Je fajn, že jsi to zjistil teď. Jen nevěř okamžitě dívkám. Poznej je lépe, než otevřeš srdce.
Odešel jsem, cítící se využitý a prázdný.
**Domácí útěcha místo rozbitých iluzí**
Když jsem se vrátil domů, hodil jsem kufr k prahu.
Synu, co se stalo? zeptala se máma se znepokojeným hlasem. Svatební den se nekoná?
To je škoda, odpověděl jsem stručně a vytáhl z kapsy prsten. Vezmi si ho, budeš ho potřebovat víc než já.
Máma se podívala na prsten a s mírným smutkem povídala:
Krásný prsten, budu si ho nosit i já. Jdi do kuchyně, upekla jsem tvoje oblíbené koláče a uvařila mátový čaj. Posaďme se, popovídejme.
Cítil jsem, jak se do mě vlévá teplo a péče, po kterých jsem poslední dny tolik toužil.
**Další úder do sebeúcty**
Na vysoké škole jsem se vyhýbal setkáním s Vendulou, ale ona se chovala, jako by se nic nestalo. Po přednáškách chodila ruku v ruce s Karlem, šeptala si s ním a potom zmizela do neznáma. Uvědomil jsem si, že její slova byla jen výmluvou. Byl jsem pro ni jen dočasná zábava, náhradou, dokud nenajde další vhodnější variantu. Tato myšlenka ve mně zanechala hořký stín.
A o několik dní později mě čekala další zkouška.
Pavle, přijď na moje narozeniny! nečekaně mi řekla Eliška, jedna z nejkrásnějších studentek našeho ročníku.
Zůstával jsem však v rozpacích: byl to šance na něco skutečného nebo další past?
Zapisoval jsem si vše do deníku, protože jen tak mohu pochopit, kam mě vedou mé vlastní volby a jaký dopad mají na mé srdce.
—
Pavel Novák.
