Jak to nachlazení? V jakém je stavu? zaznělo překvapeně ze strany tchyně. V spícím. Nic zvláštního, jen mírná teplota, všechno v pořádku, zima už začala. To není jen zima! To je tvá práce, že nosíš domů všechno ze své pošty! Kolikrát ti říkám změň práci!
Lada spala, když najednou zaznel hlasitý zvuk někdo otevřel vstupní dveře! Otřela si oči a podívala se na budík byla teprve osm ráno.
Ondřeji, miláčku, jsi to ty? zeptala se Lada s údivem, naslouchajíc šumům v bytě.
Odpověď nepřicházela. Slyšela jen, jak někdo otevřel dveře do koupelny a zase se utišil
Lada rychle obepnula domácí županu a vyběhla bosá do koupelny.
Otevřela dveře a zůstala stát jako přikovaná.
Tam stát vedle zrcadla stál její Ondřej, s provázanými rty a vyplazeným jazykem.
Lado, je pravda, že když člověk nachází, má bílý jazyk? zeptal se.
A ty jsi nachlazený? ospale se zeptala Lada.
Asi ano, odpověděl Ondřej a starostlivě si dotkl čela. Potřebuji teploměr. Kde ho máme? Dej mi lehnout. Dokonce mě z práce propustili. Asi budeme muset zavolat doktorku.
Lada vytáhla teploměr. Skutečně 37,2°C. Zima začala, Ondřej si lehnul. Doktorka přišla za hodinu, vydala pracovní neschopenku.
Lada zavolala matce:
Mami, mohla bys vyzvednout Pavlíka ze školky? Doma ho nemůžeme mít Ondřej je nachlazený.
Matka byla ráda milovala svého vnuka, žila sama a Pavlík byl pro ni radostí.
A co s Ondřejem? Něco vážného?
Ne, nic zvláštního. Doktorka přišla, vydala neschopenku, předepsala procedury, budeme odpočívat.
Jak se ti daří? zeptala se matka starostlivě.
Všechno v pořádku! Musím jít do druhé směny, požádám tchýni, aby večer přišla, podívá se na Ondřeje. Takhle celý týden druhá směna. Dobře, díky, mami, domluveno.
Co dál? Musím uvařit lehký kuřecí vývar, takže musím ještě zajít do obchodu, kromě lékárny. Vyndat z mrazáku kuřecí stehna, koupit mrkev a brambory.
V lékárně si vzala vše potřebné. K obědu probudila manžela.
Ondřeji, vstávej, pojď k vývaru, zatřásla Lada manžela za rameno.
Rozjařený Ondřej usedl na postel.
Ach, něco mi je nevolno! Mohl bych dostat vývar do postele? Nemohu se dostat do kuchyně.
To je tak špatné? Dobře, přinesu. Pak si změříš teplotu
Snědl vývar, změřil opět 37,2°C. Lada mu podala pilulky. Ondřej se otočil tváří ke zdi a znovu usnul. Díky bohu. Aby Lada nezchladla, manželovi vyplácejí nemocenskou plně, ale Lada v obchodě s tím těžko. V rodině jsou úvěry, Lada si nemůže dovolit nachlazení. Zavolala tchyni:
Inka Štěpánová, Ondřej je nachlazený. Když bude potřeba, večer ho kontrolujte. Večer nám obvykle přijde spousta zákazníků, nedostanu se k němu.
Jak to nachlazení? V jakém je stavu? vykřikla tchyně.
V spícím. Nic zvláštního, jen mírná teplota, všechno v pořádku, zima už začala.
To není jen zima! To je tvá práce, že nosíš domů všechno ze své pošty! Kolikrát ti říkám změň práci!
Inko Štěpánová, já nejsem slabá! Říkali jste, že Ondřej už v dětství mohl lehnout na jednu chvíli. Mrazy nastaly, takže tady nic nedělám
Aby dialog s tchyní neskončil, Lada ho rychle přerušila. Inka Štěpánová ráda rozdmýchává slona z mouchy, a není vyloučeno, že už během hodiny bude tady. Nic, ať se podívá, Lada už má jít do práce.
A tak i skutečně tchyně přiletěla s krabicemi různých bylin pro syna, řekla, že to neškodí. No a dobře, ona má lepší přehled. Připomínala a křičela, když měnila Ondřejovi mokrou košili za suchou:
Podívej, jak ležíš v mokré košili, jen to zhoršuje. Proč to nehlídáš?
Inko Štěpánová, spal ještě, co jsem mohla udělat?
Lada šla do práce. Po několika hodinách pocítila slabost. No tak i ona je slabá! Ale nemůže to ukázat, musí dokončit směnu. Večer změřila teplotu vyšší než u manžela. Chtěla si stěžovat Ondřejovi, ale ten byl zaneprázdněn sám sebou.
Něco mě mrzne a otáčí se. Máma mi dala čaj s malinami a medem, aspoň to bylo lehčí, ale do noci to zase špatně dopadlo. Co mám vzít?
Víš, i já se necítím dobře
Tak si něco vezmi, řekl Ondřej a znovu se podíval na svůj jazyk ve zrcadle. No, pořád bílý.
Ano, ona si nemůže dovolit nachlazení! A stěžovat se nikomu není potřeba: pokud to řekne matce, bude telefonovat každých pět minut s radami, pokud tchyni bude obviňovat, a manžel zůstane na své.
Rozhodli se nestěžovat se, užívat pilulky tiše a chodit do práce. Úvěry se nezmizí
Celý týden Ondřej trpěl svou slabostí a zdálo se, že není nic nešťastnějšího než on i když teploměr ukazoval přesně 37°C, on stále tvrdil, že se mu opravdu špatně.
Tchyně často přicházela s nálevy a odvary. Lada nejraději nechtěla s ní doma setkávat, vypadala jí naprosto nepříjemně.
Manžel si nic nevšiml spí u televize, nebo u telefonu. Když přišel domů, Lada měřila teplotu a až čtvrtý den bylo vše v pořádku.
Slabost byla, ale jakože se zvládla. Ondřej ležel déle a požadoval víc jídlo do postele, měření teploty, přinést pití.
Tchyně tvrdila, že byl často slabý v dětství, ale teď se nachladil poprvé během pěti let manželství, a to bylo nesnesitelné!
Malou slabost, ale on to jen těžce snášel, neustále si stěžoval na špatnost.
Další týden ho propustili. Pavlíka vzali domů. Zítra má Ondřej do práce.
Sedíc u kuchyně s večerní čajovou šálkem, povídal:
V dětství to šlo snadněji, teď jsem to tak přežil, ani si nevíš představit!
Co na tom zvláštního? Proč jsi to neudržel?
Kdybys byla na mém místě! Snadno se říká, když jsi zdravá.
A já jsem byla! Všechno jsem měla, jen ty jsi si toho nevšiml.
Ondřej se na ženu pohrdavě podíval, pak se mařil úšklebkem, jako by Ladu přelstil:
Žertuješ, co? Dobrá, pojďme spát!
Lada povzdechla smutně ano, on nic nepostřehl
No a tak
Jako ve vtipu žena, která porodila, jen tak zhruba pochopí, co její manžel cítí při teplotě 37°CLada se zhluboka nadechla, sevřela si v ruce hrnek, jenž už dlouho ležel na stole, a tiše odepsala:
Dobře, ale než se vydáme do postele, pojďme se podívat, jestli se ten tenký bílý jazyk nezmění. řekla a pomalu se posunula ke zrcadlu.
Když se podívala do skla, viděla na svém vlastním jazyku jen jemnou růžovou šedivou skvrnu místo bílého mýdla. V ten okamžik se ozvala zvonivá hlasité klepnutí na dveře. Vstoupila Inka Štěpánová s věčnou úsměvností a košíkem naplněným čerstvými bylinkami, ale také s jedním nečekaným balíčkem.
Přinesla jsem vám ten dobrý čaj, co jste chtěla, a ještě něco, co by vám mohlo pomoct s tím zadrhla se, když v ruce vytáhla malou krabičku s jedním listem papíru.
Lada rozbalila a našla uvnitř dopis od staré kamarádky z pošty, která začínala podnikat s doručováním domácích jídel. V dopise stálo: *Mám místo v kuchyni, kde můžete připravovat vývar a rozvážet ho lidem, kteří potřebují zahřátí a úsměv. Přijďte, pomůžeme si navzájem.*
Ondřej se podíval na svou manželku a pak na svou matku. V očích mu zabloudila úleva, a nakonec i úsměv.
Vypadá to, že se nám tenhle víkend rozpadl do nových tvarů, zamručel, ale hlas mu byl měkčí.
Možná je to právě to, co jsme potřebovali odpověděla Lada a položila ruku na jeho rameno. Když se podíváme dopředu, najdeme cestu, která nás nenásilí.
Inka se najednou ztišila, odložila košík a tiše se usmála.
Víte, děti, když se vám tohle zdá jako ztráta, je to jen začátek. řekla a podala Ládě malý balíček s čajem z levandule a medem. Ať vám to připomíná, že i v nejchladnějším dni je něco, co zahřeje.
Na stole se rozprostřel vývar, čaj a dopis, a v pokoji se rozlehl tichý, ale pevný pocit naděje. Lidé, kteří se předtím jen ztráceli v dluzích a nachlazení, si najdou novou sílu v jednoduchých věcech v teplém tekutém vývaru, v lásce, kterou si věnují navzájem, a v odvaze otevřít novou kapitolu.
A tak se Lada a Ondřej rozhodli nebudou jen přežívat, ale budou tvořit. S pomocí Inky, s podporou matky a s úsměvem na tváři začali plánovat první rozvoz vývaru do sousedství. Každý šálek, který doručili, přinesl i část jejich vlastního uzdravení.
Když se večer vrátili domů, leželi společně pod jedním dekou, poslouchali šum deště a věděli, že zima, ač se zdála být drsná, přinesla také nový začátek. Láska, kterou si vyměnili, byla silnější než jakýkoli chlad, a ve svém tichu slyšeli, jak se jejich srdce synchronizují v rytmu nově nalezené naděje.