Bělo, nakonec se nic hrozného nestalo! V mužích se to občas stane něco se rozběhne a nezvládnou včas zastavit. Buď moudřejší. Opravdu se vzdáš manžela nějaké dívce? Ona si bude myslet, že tě překonala! Bojuj za rodinu! naléhala tchýně.
V sobotu ráno Běla odvezla syna Denisa k rodičům. Dohodla se, že Jaroslav na nějaký čas bude u nich.
Po návratu domů si Běla vyšla na balkon, vytáhla kartonové krabice a začala balit věci nejprve z dětského pokoje. Vkládala oblečení, hračky, knihy, lepenka byla přilepena páskou a krabice opatřena popiskem. Za chvíli v místnosti zůstaly jen nábytkové kusy, které Běla neplánovala s sebou odvézt.
Kolem dvanácté zazvonil telefon. Běla se podívala na displej volala tchýně.
Dobrý den, paní Nino Viktorová.
Dobrý den, Bělo. Jaroslav mi všechno pověděl. Chápu, že ti to bolí. Ale možná bys neměla tak spěchat? Počkej, uklidni se, zamysli se. Není nutné hned rozbíjet rodinu? zeptala se tchýně.
To ne já rozbíjím rodinu, ale Jaroslav odpověděla Běla.
Bělo, nevyhazuji mu žádnou vinu! Ale mohlo by se stát, že mu odpustíš alespoň jednou?
O jaké jedné události mluvíte? Váš syn už půl roku flirtuje s kolegyní, podvádí mě. A vy říkáte: odpustíš? Ne, odpověděla Běla.
Bělo, prosím, ještě jednou přemýšlej. Odebereš tak Danovi otce. A Jaroslav ho tak miluje!
Nino Viktorová, Jaroslav se bude moci setkávat s Danem, nebudu to bránit. Ale žít s vaším synem už dál nechci. Skončeme balím si věci, nemám čas.
Běla sbalila poslední dvě krabice, zamířila do ložnice a začala ukládat svůj šatník do kufrů.
Tchýně dorazila přesně po hodině. Nina Viktorová si myslela, že soukromým rozhovorem dokáže přesvědčit neteř, aby rodinu nezničila.
Rozhovor se točil v kruhu:
Bělo, nakonec se nic hrozného nestalo! V mužích se to občas stane něco se rozběhne a nezvládnou včas zastavit.
Buď moudřejší. Opravdu se vzdáš manžela nějaké dívce? Ona si bude myslet, že tě přešla! Bojuj za rodinu!
Nino Viktorová, Jaroslav není něco, co bych měla převzít do boje! Navrhujete mi, abych pozvala Janu na souboj? Na boxerský ring? Co s tím má Jana? Kdyby nebyla Jana, byla by Eliška nebo Kristýna.
Víš, řeknu ti tajně, že Igor Alexandrov, Jaroslavův otec, také v mládí ztrácel. Já jsem byla moudřejší a rodinu udržela. Už téměř třicet pět let spolu. Brzy budeme slavit korálové svatby.
V čem spočívala tvoje moudrost? usmála se Běla.
Nevyvolávala jsem mu hádky. Naopak byla jemnější, vařila jeho oblíbená jídla, zajímala se o jeho práci, i já se zlepšila střihla jsem si účes, zhubl jsem, v práci se usmívala vysvětlila tchýně.
Někdy jsem věděla, že přijde od milenky, a chtěla jsem mu místo podpatků podat pánev a rozbít mu hlavu. Přesto jsem vydržela a usmívala se. A podržela jsem manžela. Syn s otcem vyrostl, a máme i dědečka pro vnoučata.
Vím, paní Viktorová, jste úžasná žena. Já bych to tak nezvládla. Mám přirozený pocit odpudivosti. To, co jste právě navrhla, je pro mě jako jíst z špinavého kbelíku odpověděla Běla.
Tchýně se rozčílila, rychle vstala a bez rozloučení vyběhla z bytu.
Běla pokračovala v balení. Věděla, že to není konec, že Jaroslav a Nina Viktorová jí ještě rozdrtí nervy. Proto chtěla co nejrychleji opustit ten byt.
Následující den v neděli přijel její otec, nasbírali kufry a krabice do dodávky a vyrazili.
Na cestě Běla požádala otce, aby zastavil u domu tchyně a předal jí klíče od bytu.
Představ si vyprávěla následující den kamarádce Markétě včera tchyně celou hodinu naléhala, abych odpustila Jaroslavovým malým úskokům a nežádala rozvod.
A jaké argumenty použila? zajímala se Markéta.
Standardní: odebereš dítě otci, všichni muži podvádějí, ženy mají být moudřejší. Pak mi pověděla, jak v podobné situaci přiměla manžela zůstat doma.
A jak? zeptala se.
Nezvládnu ti to podrobně vyprávět, jen řeknu, že to byl úplný chaos. Nedělala bys to.
Už jsi podala soudní návrh?
Ano, už v pátek odpověděla Běla.
Tak konečně se zbavíš toho Kazavova. Byl to opravdu otravný řekla Markéta.
Co tím myslíš otravy? Věděla sis, že s Janou to má? rozčílila se Běla.
Nepřesně, ale podezírala jsem odpověděla kamarádka.
Proč jsi mi to neřekla? Myslela jsem, že jsme kamarádky stěžovala si Běla a vstala, aby odešla.
Stůj! přerušila ji Markéta. Poslyš, co ti řeknu. Zaprvé, nic jsem neviděla. Viděla jsem to samé jako ty, jen jsem si udělala jiné závěry. Byly to korporátní večírky.
Vzpomínáš, jak Jana kroužila kolem Jaroslava? Viděla jsi to, co? A kolik jí bylo povoleno jet na služební cesty s ním?
Pracuješ v účetnictví, proč jsi si neuvědomila, že Jana nahrazuje jinou, když má jet s ním? Podezírala jsem, ale nic ti neřekla, protože jsem si nebyla jistá.
Mohla jsi alespoň naznačit.
Kdybych se mýlila a všechno to byl jen můj sen, co by sis o mně myslela? Myslela sis, že se snažím rozdělit rodinu? Vzpomínáš na Světlanu Bělou?
Řekla kamarádce, že viděla manžela s jinou ženou a dokonce ukázala fotku, kde ho objímá.
Samozřejmě, ve rodině byl skandál, ale usmířili se a Světlana byla obviněna, že chtěla rozbít silnou rodinu ze závisti.
Světka pak opustila firmu. Takže se nehledej. Kdybych měla železné důkazy, určitě bych ti je řekla. Řekni mi, kde a jak budeš dál žít?
Byt není můj, je na tchyni, tak jsme s Danem odešli. Zatím bydlíme u mých rodičů.
Ale za týden opravíme babiččin byt rodiče ho pronajímali, nájemníci odešli před měsícem. Není tam tři pokoje, jen dva, ale pro nás s Danem stačí.
Musíme vyřešit školku ta stará je daleko, ale maminka zná někoho, kdo nám pomůže přestoupit do té přímo u nás na dvoře. Rozvedu se, podám výživné. To je vše.
Souhlasí Jaroslav s rozvodem? zeptala se Markéta.
Říká, že rozvod nechce, že všechno pochopil a už se to nebude opakovat. Mně to stačí. Jednou stačilo. Požádal, abych nepožadovala výživné, sliboval, že bude platit sám.
A ty?
Jsem proti. Nechci s ním žádné setkání. Ať je vše oficiální. Tvrdí, že mi vezme syna: Mám lepší byt i vyšší plat.
Nic jsem mu neodpověděla, jen jsem spočítala, kolik měl za poslední rok služebních cest bylo osm.
A co ti řekl? zeptala se Markéta.
Tu informaci jsem si uložila pro soud. Až bude chtít Danese vzít, zeptám se, kde bude dítě, když on bude na cestě. Mám práci i byt, takže mu nic neuteče.
Jaroslav skutečně podal návrh na určení místa pobytu dítěte a trval na tom, aby syn zůstal s ním:
Moje bývalá manželka nedokáže Danovi zajistit potřebnou úroveň života prohlásil.
Nina Viktorová pak tvrdila, že bývalá neteř dítě skrývá:
Odešla z bytu, vzala chlapce z mateřské školy. Mysleli jsme, že budou u Běliných rodičů, ale vydrželi tam jen týden a pak zmizeli.
Mám svědky sousedy. Kde dítě schovává? Mělo by chodit do školky, ne do pochyb.
Běla musela vysvětlit, že s Danem žijí ve dvoupokojovém bytě, který patří jí, a že chlapec chodí do blízké školky. Dále uvedla, že Jaroslavovy časté služební cesty mu nepřijdou vhod k výchově.
Celkově tchýně ani bývalý manžel nic nevyhrál.
Běla nechtěla s Jaroslavem nic řešit a po rozvodu našla novou práci byla odbornicí a vše šlo hladce.
Krátce poté přišla Markéta s novinkou:
Jana odešla a přestěhovala se.
Co to? zeptala se Běla.
Naše tety ji tak vyměnily. Cítila, že tu už není co chytit, a šla do hlavního města. Tak zůstává tvůj bývalý sám.
To už mě nezajímá odpověděla Běla.
A pravda byla taková, že když se člověk snaží naplnit prázdný studánku, nakonec zjistí, že z ní nemůže nic získat. Moudrost spočívá v tom, že si člověk musí vážit sebe sama a nechat ostatní, aby si našli svou vlastní cestu. Život nás učí, že pravý klid přichází, když přijmeme odpovědnost za své rozhodnutí a nebudeme se snažit zachraňovat vztahy, které už nesou jen bolest.