Ludo! Jsi doma? zakřičel Václav, když vešel do bytu.
Jsem v kuchyni, odpověděla Ludmila.
Dnes přišla domů dříve a pustila se do vaření večeře.
Václav si svlékl bundu, umyl si ruce a zamířil do kuchyně.
Proč se nepřeháníš? zeptal se.
Zajímalo by mě, co bys měl mít za co se chlubit? překvapila manželka.
Po cestě domů jsem potkal Zdeňku z našeho oddělení. Řekla mi, že vám dnes vyplatili kvartální bonus. Hezký, co?
Vyplatili, jo. A co ti z toho radost?
Jaká radost? Včera jsem ti říkal: matka volala, žádala Zdeňku o pomoc s hypotékou. Řekla jsi, že nemáme peníze. Teď je najednou máme. Přesuneme Zdeňce deset tisíc, navrhl Václav.
Na co? zvědavě se zeptala Ludmila.
Nedělej si starosti, víš, že je Zdeňce těžké platit hypotéku samotná. Zavolám matce a řeknu, že peníze pošleme, řekl a popadl telefon.
Počkej! Staň se! Řekla jsem, že nebudu platit hypotéku za tvou sestru! přerušila ho Ludmila.
Proč ne pomoci, když máme peníze? zeptal se.
Začneme tím, že peníze nejsou moje, ale tvé. To je bonus, který jsem si vydělala tří měsíčních nocí práce!
Myslíš, že jsem celý den orala, jen aby tvé sestře udělala radost? Nemám žádný jiný záměr?
Ludo, ale má ona děti!
Václav, mám taky dítě. Varča je naše dcera pamatuješ? Studuje druhý ročník na univerzitě v Brně a žije v koleji.
Každý měsíc jí posílám peníze na živobytí. A ty jí za celé dva roky jednou korunu dal?
Vím, že jí posíláš.
Možná by se jí od otce hodila i tisícová částka na punčochy, co? zeptala se Ludmila. A tvoje sestra, dříve než se pustí do hypotéky, měla přemýšlet, jestli to zvládne.
Banka ji schválila, připomněl Václav.
Všechno je v pořádku. V bance pracují chytří lidé, kteří umějí počítat. Spočítali, že Zdeňce peníze stačí. Když jí nestačí, prostě je špatně využívá.
Například chodí často do salonů a kaváren, místo aby splácela úvěr. Takže její výlevy nebudu hradit!
Později večer uslyšel Václav, jak Ludmila telefonicky matce oznamuje, že právě převedla osm tisíc.
Zajímavé: pro Zdeňku nemáš peníze, ale pro matku prosím, rozčileně řekl manžel.
Ano, Václave. Mami má rozbitý protéz a potřebuje zubařskou péči. Důchod není velký. Navíc je to moje matka, zatímco Zdeňka je jen cizinka, vysvětlila Ludmila.
Zdeňka je moje sestra! připomněl Václav.
Správně: tvoje, ne moje. Co máš proti mně?
Když tak, tak zítra dostanu výplatu a peníze Zdeňce pošlu sám, řekl.
Jasně, jen nejprve pošli, jako vždycky, deset tisíc na domácí účet, odpověděla.
Ludo, chtěl jsem se zeptat: deset tisíc není moc? Nemůže být méně?
Může být méně, ale pak bude večeře jen těstoviny s kečupem, ne domácí kotlety či řízky. Nebude se platit za služby a prášek na praní, usmála se Ludmila.
Není možné šetřit tak, aby stačilo na řízky i na všechno ostatní?
Zkus to. Když ti to vyjde, půjdu si půjčit zkušenost, odpověděla.
Konverzace skončila. Přesto Václav z nějakého důvodu usoudil, že Ludmila svůj slib nesplní, a převedl téměř celou výplatu sestře.
Omyloval se. Následující den, po práci, se vrátil domů a v kuchyni nenalezl žádné stopy po večeři.
Ludo, co dneska na večeři máme? zeptal se.
Podívej se do lednice, odpověděla.
Václav se podíval dovnitř: prázdno. Na dvířkách stála osamělá láhev kečupu a v zásuvce ležely dvě zvětralé jablka.
Ludo, tady nic není.
Fakt? Co tam mělo být? Něco jsi tam dal? zeptala se. A nevíš, že abys z lednice něco vyndal, musíš nejdřív něco dovnitř dát?
No, už mě to nebaví, jsem prostě hladový, řekl Václav.
Hádejte. Přece jsem tě varovala: kam peníze odneseš, tam jde i večeře. A snídaně, mimochodem, taky, prohlásila Ludmila a usedla do křesla s háčkem.
Václav musel jet k mamince.
Další den přišla ze svých rodičovských důchodů tchyně, Nataša Vavřínová, a chtěla osobně vychovávat snachu.
Po dlouhém přednesu Nataše Ludmila odpověděla:
Zbytečně jste se snažila, Nato Vavřínová. Nic nového jsem neuslyšela. Vím, že jsem špatná manželka. Možná byste měla přijet k nám, abychom si to urovnaly?
Neříkej nesmysly! Jsi vdaná, tak žij s manželem! odpověděla tchyně.
Jasně, jen já jsem špatná! Mám dobrý byt, super plat, bonus! Jediný problém: nechci sdílet s vámi ani se Zdeňkou!
Takže chcete vyprázdnit peněženku syna? Držte ho celý měsíc sami. Vezměte na vědomí, že nesnáší klobásy a ani kuře ho neosvobodí.
Na večeři řekněte řízky s bramborovou kaší a salátem. Klobásy přidejte víc masa, budete to vědět. A prádlo bude muset prát sám.
Ludmilo, vyklidila jste se? Přece jsme dřív nějak žili! překvapila tchyně.
Žili jsme, občas i dobře, ale dokud jste nám nehloubily nos do života. Zdeňku a Grigu rozvedli a najednou se chtějí starat o nás?
Co to pronesete? Kogo jsem rozvedla? rozčílila se Nataša.
A kdo jinde? Dcery nám lechtaly nervy: Griga je tak, Griga je tak! Nerespektuje nás, má málo peněz, vzdělání špatný, byt malý
Už mě to štve, tak jsem z toho utekl! A Zdeňka zůstala sama s dětmi a neodečitatelnou hypotékou. Teď je vaše duše spokojená?
To snad ne! Nuda vás přiměla zasáhnout! Já nejsem Griga, nebudu dlouho snášet vrátím vám Václava, postarejte se o něj sami, kdo jiný to udělá lépe než matka? Opravdu, Václave?
Cože, Ludo! To jsem vůbec nečekal! Nechci s tebou rozvádět! Mám jenom pomoct mamince Zdeňce, snažil se bránit.
Pomáhal? Takže do další výplaty budeš bydlet u mámy nebo u Zdeňky jak se domluvíte. A já se zamyslím.
Václav pochopil, že Ludmila nemyslí vtip. Celý měsíc do další výplaty bydlel u matky.
Pátého dne přišel domů.
Ludo, přeposlal jsem ti výplatu a Varce poslal tři tisíce, ozval se z prahu.
Z kuchyně se nesl neodolatelný vůně smaženého vepřového v sladkokyselém omáčce.
Jdi si umýt ruce a posaď se k večeři, usmála se Ludmila. Nebo půjdeš k mamince?
Václav se rozhlédl s úzkostí, jeho jazyk se zasekl od šoku. Ludmila věděla, že už není co vysvětlovat.
A tak se stalo. Jak se vám líbí Ludimiliny fígle? Napište své názory do komentářů a dejte like.
Přátelé, pokud chcete číst další příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na lajky pomáhá nám to psát dál!