Václav Horák sledoval Ondřeje tak, že ten to vůbec nechtěl poznat. Co už máš říct, Václav už tolik let pracoval na vyšších postech, je prostě profík! Zatím se nic nevyhrožovalo, Ondřej nikoho k sobě domů nezavolal a nic podezřelého nedělal. Přestože ho neodejdeš, Václav věděl, že musí počkat, a Ondřej se jednou určitě zakopne. Intuice ho nepodvedla.
Pro něj to bylo fakt důležité, šlo o jeho osobní život, o jeho rodinu. Jaké to bylo, když byla Vendulka malá! Když se narodila, Václav byl zklamaný, že to není kluk, ale holka! Lásku zjevně neukazoval, ale uvnitř mu něco drnčelo holka!
U tebe, ctěný člověče, a najednou holka místo chlapečka! A teď, s kým si po chlapecku popovídám, když bude těžko? Koho bude učit život, z koho udělat pravého muže?
A pak No, dívka! Pozdě se oženil, práce mu všude bránila, ženy jeho napjatou práci neznaly. Pak potkal Lýdu Lýdku! Lýda už měla skoro čtyřicet, tak už snít o synovi nebylo.
Pak se stalo nečekané. Václav si ani neuvědomil, jak ho ovládla jeho malá dcera. Když se poprvé usmála na tátu a chytila ho malou rukou za nos, on se rozplýval. A když Vendulka přišla nejistými krůčky, najednou se rozrušila a rozběhla se k němu s výkřikem: Tati, tati! Václav ji zvedl do náruče, přitiskl k sobě. V tom okamžiku pochopil, že to, co je teď nejdůležitější, je štěstí téhle malé holky. Svých dcer, svých hvězdiček, nikdy ji nenechá ublížit!
Vendulka se smála: Víto, rozmazluješ nás! A Václav kupoval svým oblíbeným děvčatům dárky a při pohledu do jejich radostných očí byl šťastný.
A jak se stalo, že Vendulka tak rychle vyrostla? Ještě nedávno se držela za jeho velkou ruku, když ho vedl do školky. Házela světelný klobouk, zespodu nahoru sledovala Václa:
Tati, jaký jsi velký! A koupíš mi medvídka? Jo? Vendulka se na něj dívala tak, že se cítil jako bůh! Teď už ukončila školu, nastoupila do dálkového studia a šla pracovat. Samozřejmě chtěla řídit své vychování. Řekla:
Tati, musím být samostatná. V práci hned získám zkušenost, proč ztrácet čas. A Václav Horák byl zase hrdý na svou Vendulku jaká je chytrá.
A najednou se stalo. Lýda upékl koláč, oči záhadné, jako kdyby se něco stalo. Václav si myslel, že dívky chtějí něco koupit, možná ho požádat o něco. Ale ne! Vyšlo to úplně jinak, o čem Václav ani netušil. Nedávno Vendulce bylo dvacet.
Tati, Vendulka se usmála, pak mávajíc neviditelným prachem, tati, chci vám s maminkou představit jednoho člověka, ale nebuď napjatý. Ondřej je moc dobrý, chceme podat společnou žádost. Pozvala jsem Ondřeje dnes na čaj. Hoj, právě volá!
Lýda první otevřela dveře: Dobrý večer, pojďte dál, moc mě těší, Ondřeji, a já jsem Lýda Horáková. A tohle je tátí Vendulky, Václav Horák. Václav přikývl, podal ruku Ondřejovi, a v ústech mu zasychala slova.
Ten chlápek přišel vzít jeho dceru, jeho Vendulku to je přece výprask! Cizí muž by chtěl odnést jeho dceru, jeho jedinou, z domu!
Další hlas, rozumný hlas, mu řekl: Co chceš? Nechceš své dceři štěstí? Chlap je pěkný, ruka silná, a ty chceš, aby celou život s maminkoutatíkem žila, co?
Ale Václav Horák neslyšel hlas rozumu. Rozhodl hned, že Ondřej není pro Vendulku dost dobrý, a to je konec. V hlavě se mu zrodil plán! Prověří toho chlapíka, nedovolí, aby ublížil jeho dceři.
A tak po několika týdnech konečně čekal. Václav seděl u Ondřejova domu ve svém služebním autě. Večer, když Ondřej odváděl Vendulku domů, už několikrát tiše za ním jel, chtěl prověřit.
A najednou jestli je něco jiného? Nebo něco není v pořádku, a pak se obává, že dceru předá špatnému člověku. Protože už podali žádost, Vendulka šije šaty a s Lýdou plánují, jak oslavit, koho pozvat.
Pak Václav skutečně spatřil, jak u vchodu k Ondřejovi přichází dívka s malou holčičkou. Políbil tu dívku, vzal jí tašku z ruky a holčičku za ruku. A zmizeli za dveřmi vchodového prostoru! To je ono!
Václav tak věděl, že Ondřej není tím, za koho se vydává. Přesto, z druhé strany, ten chlap se mu už líbil. Myslel si, že byl i on v mládí podobný otevřený, prostý. Možná zbytečně podléhal profesionální podezřívavosti?
Vendulka potkala otce radostně: Tati, za týden naše svatba! Dneska jsme s Ondřejem rezervovali kavárnu. Jsem tak šťastná. Václav se díval na dceru a nevěděl, co dělat. Najednou se mu stydělo, že sledoval svého snoubence. Pak Vendulka pokračovala:
Tati, rodiče Ondřeje přijedou zítra. Přijdou večer, poznají se, a přespí u něj. A dnes večer má přijít sestra s dcerkou, Natálka z jiného města. Manžel je na službě, přijede později.
Na svatbě Václav tančil s Lýdou jako mladý. Rozhodl, že už stačí podezřívat, to je zbytečné, a nechá práci a život oddělené.
O rok později Vendulce se narodila vnoučata Štěpán! Nový dědeček dokonce rozplakal, tak to chodí! Sny se plní. Teď má s kým si po chlapecku popovídat a co mužské podniknout zeť OndřejA tak se náš malý rodinný kruh rozrostl a žil šťastně až do konce svých dnů.