Vzpomínám, že po vyčerpávajícím tréninku jsem spěšně zamířila domů, slíbila jsem manželovi, že uvařím uhelnou polévku. Když jsem vstoupila do našeho bytu na Žižkově, uviděla jsem svého manžela, Ladislava, jak sedí u kuchyňské linky a popíjí sklenku červeného vína.
To je tedy nečekané, Lenko nevytrhl jsi se se mnou na chvíli? Přinejme aspoň předkrm, řekla jsem, snažíc se zachovat úsměv.
Nemusíš, posaď se, musím s tebou mluvit, odpověděl, a já jsem ho ještě neviděla tak zamyšleného a ztraceného.
Co se stalo, Bože?
Nevím, kde začít řeknu, jak to je. Moje sekretářka Katka je těhotná a dítě je moje. Odcházím k ní, vydechl.
To snad ne jako z té špatné melodramy. Už jak dlouho?
Asi rok. Když přišla, okamžitě mi věnovala veškerou pozornost byla mladá, krásná, veselá, skoro jako ty v mládí. Zamiloval jsem se jako chlapec! Chtěl jsem ti to říct hned, ale chyběla mi odvaha, škodil jsem ti.
A teď?
Nemám kam jít. Brzy budeme rodiče. Vždycky jsem chtěl mít vlastní dítě Ivan je pro mě jako syn, ale ne krví. Potřebuji dědice, někomu předat svůj podnik. S Katkou se cítím mladší asi mě chytil střední věkový krize, slyšela jsi o tom?
Jsi zrádce, Lenku, ale nebudu vám ani Ivanovi nic upírat. Byt, auto, vše vám zůstane, budu vám pomáhat penězi, neboj se. Školu mu zaplatím, jak jsem slíbil. Už jsem koupil dům, Katka ho má na své jméno bude matkou mého dítěte.
Chápu, je těžké odolat takové krásce jako Katka. Tvá mužnost není v pochybách. Přesto dítě opustit nemůžeš, to je čestné. Dík za finanční pomoc, neodmítnu ji, chci začít cestovat, žít pro sebe.
Kdy se stěhuješ? Můžu ti pomoct se sbalením?
Ladislav zíral na mě zmateně. Byl tak klidný, jako by žádné hádky a výlevy emocí neměly místo.
Sbohem, manželičku, díky za roky, co jsme spolu prožili. Bylo mi s tebou dobře. Život má svůj scénář možná i já někoho najdu a budu šťastná s novým mužem. Teď pojď, Katka už určitě čeká, myslel jsem, že jsem tě tu přilétl jako klíště.
Ladislav rychle sbalil kufry, nepříjemně se usmál a zamířil k výtahu. Po zavření dveří jsem šla do kuchyně, vytáhla láhev šampaňského z chladničky, otevřela ji, nalila si plný pohár a vypila ho. Manžel mě opustil jak absurdně to zní.
Nikdy bych si nepomyslela, že se tak stane. Všechna ta léta jsme žili v míru; možná nebyla vášnivá láska, ale byla tu přilnavost, zvyklost, respekt.
Tak nic, nebudu se litovat. Nový život, nová pravidla! Najdu si činnost, a peníze budou od manžela. Špatné je odmítat peníze, s nimi jsou i možnosti. Musím si zvyknout na roli odložence, pomyslela jsem si a svět se mi začal otáčet v novém víru.
Zapsala jsem se na taneční kurzy, po práci jsem poletovala do tanečních sálů. O víkendech jsem chodila do muzeí, kina, do posilovny. Naštěstí jsem měla společnost sousedka Irinka, samotná žena, která mi radostně držela společnost.
Můj syn Ivan studoval v Olomouci a jezdil domů jen zřídka. Byla jsem tedy sama se svými rozhodnutími, vařila jen to, co jsem chtěla, a nikomu se nepřizpůsobovala. Dělala jsem, co mě bavilo, a nikdo mi nemohl nic zakázat. Na nového muže jsem ani nemyslela; sama jsem byla spokojená.
Rozvod proběhl tiše a v klidu. Na chodbě soudní budovy jsem zahlédla Katku krásku, co by řekla, že má dobrý vkus. Ladislavovo podnikání prosperovalo, a tak mě každý měsíc posílal peníze v korunách, jak slíbil. Byla jsem vděčná za tento štědrý gest. Věděla jsem, že má peníze, jeho firma roste, a může bez problémů sponzorovat mě i Ivana za roky společného života. Katka o tom pravděpodobně nevěděla, a jistě by to neakceptovala.
Uplynul rok. Můj život se příliš nezměnil tančila jsem, cvičila, párkrát jsem vycestovala do zahraničí. Ladislavova podpora však náhle přestala. Cítila jsem se trapně ptát se na důvod; pravděpodobně Katka zakázala další výplaty. Nicméně, Ivan po studiu už vydělával a mohl si svůj život sám platit. Peníze stačily na mé potřeby.
Jednoho volného dne, když jsem chtěla uvařit uhelnou polévku, zjistila jsem, že už nemám chléb, který jsem tak milovala. Vyběhla jsem do místního pekárny a tam jsem narazila na Ladislava.
Láďo, co tu děláš? zeptala jsem se.
Ahoj, Věro. Žiju tu nedaleko, koupil jsem si byt, odpověděl s úsměvem.
To jsou novinky a Katka? Dítě? Kdo se vám narodil?
Dcera Jo, to je zajímavý příběh. Katka byla ve skutečnosti podrazena konkurencí. Vlezla mi do důvěry, já jsem se do ní zamiloval, a pak mě začala tlačit, aby jsem firmu přepsal na ni. Bála se, že ji opustím a zůstanu na holičkách.
Po narození dcery jsem pod tlakem všechno převedl. Na účtu jsem si nechal malý obnos, o kterém neveděla. Nakonec mě vyhodila, dcera nebyla moje, podnik šel konkurenci. Všechno to skončilo jako v špatné melodramě.
Koupil jsem byt, našel práci, neutíkám, ale už nemám tu starou životní úroveň. Nemohu ti dál pomáhat, promiň. Už tě asi ani nebudu chtít vidět, možná jsem tě tím zradil, řekl smutně.
Byla jsem mu soucitná; vypadalo to, že Katka byla podvodnice, a on do toho dal tolik úsilí a síly.
Hloupý jsi, Láďo! Přijď ke mně, uvařila jsem polévku, kterou máš rád, řekla jsem a pozvala ho dovnitř.
Společně jsme si povídali v kuchyni, kde se roky potkávaly naše životy, ale už jsme nebyli manžel a manželka. Občas jsme si volali, ale myšlenka na znovusjednocení už neexistovala každý šel svou cestou.
Na tanečních lekcích jsem poznala muže, který se stal mým manželem, a byla jsem šťastná. Ladislava jsem pozvala na svatbu; přišel a byl radostný z mého štěstí. Na svatbě se seznámil se sestrou ženicha, a o půl roku jsme už s novým manželem navštěvovali jeho svatební oslavu.
Život je nepředvídatelný. Nesmíš se vzdávat a nechat se odradit; nikdy nevíš, co přijde. Stačí žít a radovat se z každého dne.